Záhada moskevských potkanů

Potkani celkem neodmyslitelně patří ke každému městu. To je známá věc jasná i obyvatelům Moskvy. Začátkem devadesátých let se však jejich počet pomalu stával neúnosným a právě proto začal moskevský magistrát spolupracovat se zdejší univerzitou, která podle průzkumu uvedla, že jen v Moskvě žije přibližně 100 milónů potkanů! Ti už se tou dobou stali pro hlavní město doslova pohromou a obsadili nejluxusnější hotel Rosija tak, že musel být vyklizen. Tady se do našeho příběhu zapojí dr. Ivanov a ten dostane spád. Dr. Ivanov byl pověřen jasným úkolem: "osvobodit" Rosiju a dostal na to přiděleny na ruské poměry naprosto mimořádné prostředky.

Ivanov se rozhodl zlikvidovat nadvládu potkanů drahou technikou - do Rosije umístlili generátor nadprahových vln zcela mimořádných kmitočtů. Hned první den experimentu přinesl rychlý výsledek - potkani zneklidněli a stáhli se do uctivé vzdálenosti od generátoru. Ovšem již druhý den okusil Ivanov první porážku. Potkani se nejprve pokusili zneškodnit generátor sebevražednými "nájezdy" na rotor. Pak ovšem zřejmě usoudili, že bude jednodušší jej zkrátka "odpojit" od energetického zdroje - překousali kabely. A aby učinili své spravedlnosti zadost, rozhryzali ho tak, že byl k nepotřebě. To ovšem Ivanova a jeho tým nemohlo ještě zlomit. Nejjednodušší způsob je prý většinou ten nejlepší a tak se začalo experimentovat s jedy. Volba padla na osvědčený a spolehlivě smrtící strychnin. Namíchali jed v v opravdu dostatečném množství do buřtů a roznesli je do všech zákoutí hotelu. V noci se pomocí infračervených kamer Ivanovovi lidé "kochali" jistojistě vítězným pohledem na několik malých potkanů, kteří poněkud nesměle ochutnávali přichystanou návnadu. Většina jich sice na místě zemřela, ale několik se jich ještě dobelhalo zpět do úkrytu. Dva týdny roznášel likvidační tým nové dávky strychninových buřtů. Avšak už po zhruba týdnu je malí "ochutnávači" začali pojídat bez jakýchkoliv následků. Počet potkanů, na něž neměl smrtící jed účinky, se postupně zvětšoval - za šest týdnů se ztrojnásobil, za dva a půl měsíce zosminásobil a po třech měsících už hodovali na smrtícím jedem napuštěných buřtech všichni potkani a to nejen nově narození jedinci, ale i nejstarší potkani narození už před začátkem tohoto "výkrmu". Potkani si dokázali nějakým naprosto nepochopitelným způsobem vytvořit ve svých tělech 100% účinné protilátky a buřty s lehkou strychninovou příchutí začaly působit naprosto opačně - začala populační exploze.

Ivanovovi pomalu začala docházet trpělivost a tak si přizval na pomoc dokonce armádu. Z armádních zdrojů se mu dostal do rukou nervový plyn. Celý hotel byl tedy důkladně utěsněn, armáda provedla tlakové zkoušky a připravila ocelové kontejnery s - jak jinak, než smrtícím - plynem. Ovšem těsně před proměnou Rosije v plynovou komoru si někdo z Ivanovových lidí všimnul, že v celém hotelu není ani jediný potkan. Záhada. Tentokrát se ovšem potkani zpátky nenechali nalákat ani na své oblíbené buřty. Zkrátka dokud byl v Rosiji byť jediný plynový kontejner, neukázal se tu ani jeden potkan. Za další měsíc dostal Ivanov geniální nápad: nechat v hotelu jeden kontejner, který by ovšem neobsahoval žádný plyn a plnil by stejnou funkci jako "strašák v zelí". Hosté si zkrátka zvyknou a navíc by to mohlo být docela dobré turistické lákadlo. Do recepce byl tedy umístěn prázdný strašák a ostatní plné kontejnery odvezeny. Do dvou hodin poté bylo v Rosiji opět přes 10 tisíc potkanů. Potkani totiž nějakým záhadným způsobem zjistili i přes několikero bezpečnostních ventilů, že ocelový kontejner je prázdný a tudíž absolutně neškodný...

Ivanovovy experimenty trvaly ještě další asi čtyři měsíce, vždy se stejným "úspěchem". Po této době dr. Ivanov podal výpověď a odjel se psychicky léčit...

Zdroj: F.P.Jones - The Mysterious Events www.xpress.cz