Nešťastná dušička

Nedaleko našeho domu se nachází pietní místo nedávno zavražděnému chlapci. Stalo se to na tom místě, které jsem občas navštěvovala. Nemám to místo ráda, poslední dobou se tam děly zlé věci, které souvisí s násilím a smrtí. Nemám vědět, co je to za místo, ale nevyvolává dobrý pocit. 

Dnes se k nešťastné dušičce vypsalo:
„Duše chlapce, který zemřel brutální smrtí, je už v nebíčku. Netrápí se už ničím, dušička je vyrovnaná se vším, co ji potkalo, nezlobí se na nikoho. Děkuje všem, kteří zapalují svíčky a vzpomínají. Nebude trvat dlouho a dušička se zase narodí do lepšího života, bez bolestí.“

Odpočívej v pokoji, hošku, ať tvůj plamínek duše stále svítí do tmavých dní…

Dnes ke mně přišlo: „Něco tam chce lidskou krev. Je to ze dna hory. Není to přirozené, je to vyvolané uměle. Jako by tam někdy někdo něco vzýval..“

Duše

Aby se naše duše zachránila od zla, musí projít několika zkouškami, které jí dává sám Bůh. Jsou to zkoušky víry duše v Boha a ve světlo.

Kousek po kousku se tak naše duše stává světlem a nakonec se stane andělem. Duše postupně zraje a postupně získává moudrost a zkušenost. Dává ostatním bytostem okolo sebe lásku a život, i bytostem zla. Bytostem, které jsou malé, dává lepší život a bytostem, které jsou nesamostatné, dává svobodu. To je úkolem duše na zemi, Zde na zemi se vyvíjí ze zárodku až v dokonalou, samostatnou a světelnou povahu. Duše je odeslána na svět, aby se učila a naučila být světlem sama o sobě a nakonec se stala andělem, po všech jejích zkouškách utrpení a bolesti. Aby se stala samostatnou součástí vesmíru.  Aby nebyla zlem, ale stala se světlem a pravdou o vesmíru a jeho zákonech.

Všichni se staneme anděly, ale nejprve je třeba projít zkouškami na zemi a stát se tím světlem. Existují i jiné bytosti, které se mohou stát anděly.  Jsou to bytosti světla, vody a země, neobyčejné bytosti, které slouží vodě a zemi. Tyto bytosti mají úkol ochraňovat zemi, aby se země stala sluncem.

Duše zvířátka se také vyvíjí

Po smrti jde zvířátko, stejně tak jako lidé, do nebe. Tam se, stejně jako lidé, setká se svým soudcem, Bohem. Stejně jako lidská, i duše zvířátka se před soudcem zpovídá, jaký vedlo život. Potom se rozhoduje, jak a kde se opět narodí. Pokud to bylo zvíře hodné, žilo vždy tak, jak mělo, bude odměněno tím, že se narodí už jako člověk. Ale zase se růst duše zastaví, když bude jako narozený člověk zlá.
Zvířecí duše je nižší forma duše. Má ale raději ostatní duše, než duše již lidská. Je to tím, že je zvířecí duše čistší a nezkažená. Narodí se jako duše lidská, ale musí dále růst. Až bude dostatečně silná a zkušená, může být také andělem. Ale tento růst se zastaví, když se duše stane zlou.  Potom se opět vrátí ke zvířecí podobě a do těla zvířete.

Narodí-li se zvířátko jako člověk, musí se naučit žít jako člověk. Je to vlastně nová duše a ta nezná, jaké to je být člověkem. Jiné duše už člověkem byly a pamatují si, ale tato nově lidská duše to neví a musí se učit vše o lidském světě .

Po smrti si zvířátko nepamatuje, co mělo za život, ale vidí opět svoje druhy z her, které zná a má radost, že je opět s nimi.