Minulé životy

Na téma minulých životů se mnoho lidí směje tomu, co bylo, a nevěří tomu, co je. Přesto, kdyby každý znal alespoň částečku ze svého minulého života, spoustu věcí ve svém současném životě by pochopil. Duši však není dopřáno, aby si pamatovala, co bylo. Duše se na svět vrací, aby se učila a zrála..

Každého z nás při setkání s někým nám neznámým člověkem už někdy napadlo, že jej určitě odněkud zná, zdá se nám povědomým. Na místech, kde jsme nikdy předtím v životě nebyli, nám přijde, že jsme tu snad byli odjakživa, že to místo známe. To si duše vzpomněla...

Od mého ochránce přišlo toto sdělení:

„Minulý život byl ukončen, ale pokračuje dál jako nedokončený příběh. Setkáváme se s těmi lidmi, kteří s námi v minulém životě byli, ale za podivných okolností se ztratili, nebo zemřeli, kterým jsme neřekli, co bude s námi. Oni se teď ptají, když je potkáme a jsme zase spolu s nimi. Jsme ti, kdo se znají a kdo bude řešit náš příběh. Kdokoliv se s kýmkoliv potká, má dát na hlas srdce a ne na rozum. Potom pochopí, že jsme se měli potkat a že jsme měli být spolu. Ale neradil bych těm, kdo spolu bojovali, aby bojovali zase. Aby se usmířili a nezachovali se zase špatně jako v minulém životě. Aby se radovali ze shledání a nestarali se být či nebýt v tomto životě ten lepší a obávanější. Být srdcem v tomto světě a nezahodit svou životní příležitost k tomu, aby se začala karma očišťovat, a my jsme se dostali do ráje a do rukou Božích. Máme se radovat z každého dne a občas se dát na cestu a srdcem vidět vše, co nás obklopuje. Vidět a slyšet, co máme dělat, a co nás k tomu vede. Abychom věděli, že jsme a že máme být lepší a nemáme mít výčitky svědomí, že se máme rádi takoví, jací jsme, že se musíme snažit o to, aby svět byl místem, kde se zase sejdeme a kde budeme mít život takový, jaký máme rádi a ne abychom se zde báli žít."

 
Konchedras 13.6. 2021 (znovu aktualizováno z r.2008)

Minulé životy jako pokračování cesty duše

Minulé životy jsou vlastně pokračováním toho, odkud pochází naše duše. Tam, kde jsme se poprvé narodili jako člověk. Tam, kde jsme začali svůj lidský život, tam nás cesta vede po celý náš dosavadní život. Procházíme zpátky a jakoby v kruhu svých minulých životů, abychom se dostali zase tam, kam nás vede naše vlastní duše. Dostáváme se tam, když už máme všechny naše karmické záležitosti vyřízené, a nemáme už žádnou další karmu, kterou bychom mohli očistit. Potom se dostáváme zase zpátky na začátek.

Je to, jako když Honza z pohádek vyjde do světa, aby splnil několik úkolů. Jakmile se vrátí domů, je to úplně někdo jiný a vybírá si svoji odměnu. U nás to není to princezna, jako u Honzy, ale poznání, kdo vlastně jsem.

Není to ale ani potom konec cesty. Je to hledání toho, kdo jsem a jak mám žít. Například:
  •   Pokud jsem Řekyně, měla bych žít jako lidé v Řecku.
  •   Pokud jsem Indiánka, měla bych se soustředit na život v přírodě a alternativní život dávných indiánů.

Není to povinné a není to najednou, ale jednou k tomu každá duše dospěje. Až se projdou všechny naše životy, až se pročistí všechny naše dosavadní vztahy a až pochopíme, kdo že to vlastně jsme, došli jsme na konec cesty, kde čeká nová práce na sobě:
  •   Změna životního stylu.
  •   Změna myšlení.
  •   Pochopení, co se vlastně stalo.
  •   Proč jsme se na cestu, jako ten Honza, vlastně vydali.

Je to ještě hodně dlouhá cesta poznávání, ale na konci už máme naprosto jasno, kdo vlastně jsme, co jsme a kam patříme. Co se nám stalo a proč se nám to stalo, a jaké to mělo vůbec důsledky.

Až se dostaneme na konec tohoto poznání, čeká nás už pouze rozvoj našeho prvního života, kde nebudou už žádné pochybnosti o sobě, o vztazích, o tom, kdo vlastně jsme, prostě o celém našem životě, jestli je správný, anebo není.

 
Konchedras 20.1. 2020