Komunikace s duší

Veterán a badatel duchů, Hans Holzer, v jehož knize "Duchové: Pravdivé setkání se záhrobním světem," zdůrazňuje: „… potřeba zapomenout na populární názory: že jsou vždy nebezpeční, strašní a ubližující lidem. Nic nemůže být vzdálenější, než pravda... Duchové neškodili nikdy nikomu kromě strachu v nás, jeho vlastním rozvíjením se a ignorancí v představě, jakou o nich máme. "

Duše se hlásí, dává o sobě vědět, v našem světě ve většině případů, když si potřebuje ještě něco zařídit anebo potřebuje pomoci. Nevylučují se však i bytosti, které mají v plánu nějak škodit, přivtělit se a podobně. Takové se ale neprojevují, pokud chtějí páchat neplechu.

Duše se po smrti učí upozorňovat na sebe v tomto světě. Jsou to známé projevy jako různé zvuky, pohyby čehokoliv, vůně, pachy, vizuální projevy, jako znaky na čemkoliv. Může se projevovat jakkoli. Někdo může zahlédnout koutkem oka pohyb, a když se podívá na to místo, nic tam není. Můžeme cítit mrazení v zádech, lehký vánek, hlazení. Můžeme cítit i přítomnost někoho v místnosti. Všechno to jsou projevy toho, jak se snaží duše na sebe upozornit.

Není třeba se bát, ony mnohdy také cítí strach. Připadají si zde ztracené. Jsou tu proto, že něco potřebují, něco je tu poutá a nemohou odejít, kam odejít mají.... Můžeme jim pomoci tak, že zapomeneme na strach a pokusíme se o komunikaci s nimi. Pokud už ovládáme práci s kyvadlem, není to problém. Usadíme se někde v klidu a sami.  Ptáme se kyvadla, zda je vhodná doba a čas ke komunikaci. V případě kladné odpovědi se zeptáme, zda je u nás přítomna nějaká duše, zda s námi má dobré úmysly a zda je u nás náš ochránce. Pokud je vše v pořádku, na všechny otázky je kladná odpověď, můžeme se začít ptát dušičky, co od nás potřebuje, jak jí můžeme pomoci. Jestliže je pomoc v našich možnostech, přislíbíme pomoc a později se pokusíme vše splnit. Pokud by k tomu nedošlo, duše by zde stále zůstávala, a vynucovala by si později splnění slibu.

Jestliže je na nějakou otázku záporná odpověď, duši se omluvíme, a zkusíme to jindy.

Někdy na sebe mohou upozorňovat naši ochránci. Jsou to duše, které nám byly a jsou přiděleny už od narození, aby nás chránily a pomáhaly nám. Může jich být i více, záleží na kvalitě ochraňované duše. Mohou to být duše lidí, které jsme znali v minulých životech a mají k nám úzký vztah, duše našich příbuzných nebo známých, kteří zemřeli, nebo zcela nám neznámé duše.

Každé odpovědi kyvadélka věřme, nepochybujme, neptejme se dvakrát. Jakmile bychom komunikaci a pravdivost odpovědí zpochybnili, už by se nám další komunikace podařit nemusela. Je to jako chůze po tenkém ledě, zaváháme, a vše je ztraceno.

Při komunikaci vyzařujeme lásku, vedeme ji s pokorou. Není to samozřejmost…

 

Konchedras 19.1.2020 


Připomenutí- Jedna stará duše z Egypta

Našla jsem jeden text z roku 2009, odstraněný z webu, komunikace se starou duší z Egypta. Mám pocit, že by tu měl ten text opět být.

"Obávejte se, že budoucnost je ve vašich rukou, a máte jen málo času. Oběma starýma rukama jsem roky léčil lidi a neudělal jsem ani jednu chybu. Obávejte se, že budete mít rozum, ale ne cit, a že budete stát a dívat se, jak se vaše děti mění v rozumné bytosti, ale nebudete je vnímat jako dospělé, ale jako budoucnost lidstva. Budete se bránit a budete se chtít vrátit o doby, kdy jste byli mladí, ale to nejde. Obávejte se, že budete mít rodiny, ale ne lásku, a že budete mít radost ze svých úspěchů, ale ne ze svého života.  Budete se starat o budoucnost, ale nebudete vědět, co bude za další den, a to je budoucnost bez rozumu. Obávejte se budoucnosti bez rozumu a bez srdce. Staré a neužitečné věci budete dávat do krabic, ale dobré zůstanou břemenem…“

 
Konchedras 19.1. 2020