Poslední dny ke mně přichází takové množství informací, že mám co dělat, abych je stačila vstřebat. Možná to souvisí s čistotou a klidem místa, kam jsem se nedávno přestěhovala.

Protože jsem Konchedras, která má svítit na tmavé stíny, ale i na světlá místa na světě, mám psát již pouze o krásách světa. Zrovna se zamýšlím nad radostí, a v tu samou chvíli někdo na chodbě za dveřmi kluše po chodech dolů a prozpěvuje si…:)

Někdy přijde pro každého človíčka čas vyjít ze stínu a být šťastný, nastavit svoji tvář slunci. Je čas smutku, ale je také čas radosti.

A teď nastal ten čas pro nás lidi, přestat se trápit a snad i mstít se, ale začít se radovat ze všech  maličkostí, které jsou okolo nás. Tak se změní zlo v dobro. Je už tolik zla okolo nás, že jsme přestali vidět i to dobré na světě, a to není dobře. Je čas vidět zase ty dobré věci a radovat se z nich.

Můžeme tančit, zpívat a dodržovat starověké zvyky a rituály.  Anebo si vytvořit rituálky vlastní. Jednoduše si užívat života.

Protože ten, kdo je šťastný, neubližuje asi sobě, ani druhým. Duše se krásně prosvětlí a vidí i do svých vlastních temných koutů. 

Potom má i touhu je odstranit.

Potom není důvod pro mstu a zahořklost vůči světu, našemu i tomu okolnímu.
Šťastný člověk totiž nemá potřebu ubližovat druhým lidem.

Postarejme se o to, abychom byli šťastní, je to naše povinnost na tomto světě.  Život je proto, abychom jej žili teď a neodkládali vše na potom.

Protože svět se vidí v nás a my se vidíme ve světě okolo nás. Všechno okolo nás je pouhé zrcadlení.

A není co zrcadlit, když tady není světlo a radost.

Proto se radujme a užívejme života.

A temnota ze světa zmizí.

Jak řekl klasik: „ Smějme se tak, že i smrt se bude smát.“

Herbert Samuels řekl: „Svět je jako zrcadlo: směj se na něj, bude se na tebe smát. Mrač se na něj, i on se na tebe zamračí.“

Kdysi mi také bylo někým, kdo četl několikrát Bibli, řečeno:
„Bůh nemá rád, když jsou lidé smutní. Bůh chce, aby se lidé radovali.“

Když se nám chce tančit, měli bychom tančit. Pokud to nejde tam, kde se zrovna jsme, nebo se prostě stydíme, můžeme si najít místo, kde budeme sami a tam si můžeme s radostí zatančit. Tanec v nás odstraňuje bloky a bolest v duši, osvobozuje nás. Pohyb rozproudí životní energie v těle a dá nám pocit radosti. Budeme cítit, jak se to v nás všechno láme. Když budeme venku na louce, můžeme si zatancovat i bosí. Tím se k nám lépe dostane energie, která proudí ze země. Pocítíme více propojení se zemí a prožitek z tance bude o to intenzivnější.

Stejně působí zpěv. Někdy to ale nejde, když máme nějakou bolest v duši, nemůžeme zpívat.  Všem pocitům je ale dobré dát průběh.

Možná, že se nám bude chtít plakat. Tak plačme. Pláč je léčivá emoce, a vědci prokázali, že se v slzách z našeho těla vyplavují hormony, které způsobují stres. Tím se očišťuje náš organismus a ještě tím posilujeme svoji imunitu.  Pláčem prostě prospějeme jak své duši, tak i tělu.

Je tolik věcí, co můžeme dělat každý den, vytvářet si malé každodenní rituály.
Hrát si s dětmi, tvořit, začít zase šít, plést a psát básně.

Vyšplhat na nejvyšší kopec v našem okolí při západu slunce.

Vykoupat se v rybníku, bez ohledu na sinice a vodní živočichy. Pro jednou nám to nic neudělá. Jenom nezapomeňme poprosit vodníka, aby nám to dovolil.

Zatančit si s bubínkem.

Poslat věneček květin po vodě s prosbou o splnění našeho přání k vodním božstvům.
Natrhat si luční květinky do vázičky a dát na čistý, prostřený stůl.

Sednout si pod rozkvetlý strom, třeba lípu a pozorovat let vlaštovek.

Upéci si ovocný koláč, pro jednou vynechat dietu. Je zdravý a dodá energii.

Léto je také nejlepší čas na výrobu blahodárných sirupů z květů. Už jste zkusili akátový sirup?

Nasušit si léčivé bylinky a semínka na zimu. Jasanová semínka mají čistit játra.

Když máme radost a jsme šťastní, uděláme víc i pro ty druhé. Všechno je tady řetězová reakce, která se nikdy nezastaví.

Všechno se pohybuje v kruhu, tak se k nám to, co vyšleme, zase v hojnosti vrátí.

Každý by si měl uvědomit, co se v mu minulosti stalo, protože jinak nepochopí svůj život, ani sebe, a nedostane se v životě, ani ve svém rozvoji o moc dál. Nejde o pitvání minulosti, ale o pochopení toho, co se stalo, aby se to mohlo zpracovat a pokračovat dál s čistou myslí, nezatížení minulostí.

 
Konchedras 29.6. 2018

Přišlo ke mě

Abychom se dostali na cestu naší duše, musíme opustit vše, co máme a dát ze sebe vše, co máme. Je to cesta, která začíná u nás samých a končí u našeho srdce. Čeká nás odsouzení od ostatních. To je potom třeba ostatním odpouštět to, že nás odsuzují. Tím je naše cesta k soucitu a k lásce.

Každý z nás má svoji cestu duše a každý je na ní sám. Každý z nás musí tu svoji cestu projít, abychom pochopili, že je jen jedna cesta, která má cíl. Je to cesta srdce a lásky. Je třeba, abychom se takovou cestou pokusili projít, protože se nesmí se obejít. Je to posláním každého člověka, abychom běželi po této cestě a neohlíželi se na to, co máme za sebou, ale dívali se na to, co máme před sebou.

Ani slova nenávisti a ani slova soucitu s námi se nás nesmí dotknout. Tato slova nám mají ubližovat, mají nás bodat a pálit, ale je třeba, abychom šli dál a nedbali, co jiní říkají o nás a o naší práci. Jsme služebníci dobra. Můžeme mít i radost z toho, když nám ostatní říkají, že jsme směšní, že marníme část našeho života. Ale my se smějeme a říkáme, že jen jdeme naší cestou a nikdo nás od ní neodradí.

Často se stává, že na cestě narazíme a nemůžeme dál. Je to ale jen zdání, protože jsme součástí plánu, který s námi mají vyšší síly a který je součástí tohoto světa. Existuje množství prostředků, kterými s námi naši ochránci komunikují. Jen se nesmíme nechat zavalit penězi a bohatstvím, potom se ochráncům nedaří se s námi spojit.

Víme, že se smějeme a pláčeme a dáváme vše, aby se svět točil. To je všechno, co máme, naše srdce a naši lásku. Máme také ochranu od svého anděla a od svého ochránce.  Je ale třeba jít za tím, co nám říká naše srdce. Potom máme radost, že jsme společně s našimi ideami.

Musíme zaplatit vysokou cenu, abychom se na cestu duše dostali. Jsou to takové věci, jako úmrtí a opuštění od všech, úrazy, onemocnění, trápení a soucit s okolím. Je to cena, které někdo nechce zaplatit, a proto se na cestu své duše nedostane. Jen ten, kdo je ochoten něco ztratit, se dostane na cestu soucitu a lásky. Jen ten, kdo si připustí a dovolí, aby něco obětoval, aby mohl být lepší, obejde se bez přístřeší a přijme cenu, za kterou se dostane na cestu duše. A spolu s ním i ostatní, kteří následují své srdce.

Je to cesta, která je plná slz a překážek, které se musí překonat. Ty překážky jsou ale součástí plánu s námi. Ten, kdo toto všechno podstoupí a osvědčí se na své cestě duše, může s klidem říci, že je šťastným člověkem. Má bolest v srdci, ale také soucit a lásku. A také mír se sebou samým."

Nemáme žádnou jinou cestu, než je ta, po které jdeme. Nejsou tu žádná pravidla, která by nás omezovala, kromě těch, které udávají naši ochránci. Držme se naší vlastní cesty a dojdeme do konce s naším pomocníkem. Ten průvodce je neoblomný a nikdy nás neopustí. Jakákoliv další cesta je cesta slepá, která nikam nevede. Cesta duše musí být čistá, nezkažená mamonem a pomluvami a dojdeme do konce. Nevzdávejme se jí, i kdyby nám nabízeli sebelepší nabídky. Pro tuto cestu jsme se narodili, máme na to povahu a dar osvícení.

Na naší cestě dokážeme mnoho, jen o tom ještě nevíme. Odpoutali jsme se od běžného konzumního života a přešli jsme na duchovní cestu, která je mnohem těžší, ale která nás povede správným směrem. Není tady místo pro váhání, když je třeba udělat správnou věc. Tady je třeba jednat srdcem a s opravdovou láskou ke všemu živému a neživému, i když to třeba stojí všechno, co máme.  To moc dobře známe. 

Nespoléhejme na to, že to někdo pochopí.  Protože tohle je cesta, která na pohled nevede nikam. Je ale dlážděna zlatem a diamanty v podobě našich skutků. A až dojdeme na konec té cesty, zlato a diamanty se k nám dostanou v opravdové podobě.

Nelučme se se svými sny, pouze je odložme. Žádná situace už nebude tak jako předtím. Všechno se vyvíjí a mění a každá maličkost má vliv na současnou situaci. Nikdy nevíme, jak se situace vyvine za týden, za den. Někdy stačí málo, aby se to zlomilo.

Nikdy nelitujme toho, co jsme udělali srdcem, nemáme si nikdy co vyčítat. I když to nikdo nepochopí, i když nás nikdo nepochválí, nikdy nelitujme toho, co jsme udělali s láskou.

Naučili jsme se být pokorní, skromní a vděční. Pochopili jsme, co je to životní štěstí a teď se jen vezeme na té vlně, která nás veze dál a dál. Nepřestávejme věřit a ono se nám to všechno splní.

Cesta duše nás také učí to nejtěžší, a to být sám k sobě upřímný a sundávat postupně všechny masky.

 

Konchedras 13.4. 2019


Duchovno za cenu?

Nějakou dobu už mi tato otázka leží v hlavě. Děje se toho okolo mnoho. Trápí a mrzí mně to, a hledám odpovědi. Jak, a za co požadují ostatní cenu...U mne je cena daná za diagnostiku a za obrázky, nežádám více....Dnes jsem dostala odpověď:

" Odpovědi a informace, které dáváš lidem jsou od toho, aby pomohli lidem a pomoc, která je potřebná, je zdarma. Kdybys chtěla vydělávat na tom, co víš a co dostáváš, objevila by se okolo tebe zeď, která by bránila tomu, aby ses dozvídala více než máš. Odpovědi a povídání jsou zadarmo. Odpovědi na to, co vás zajímá a co chcete vědět jsou odpovědi všem, ale odpovědi , co je třeba řešit více a do hloubky, jsou už za peníze. Nelze zdarma odpovídat na to, co je s daným problémem a co se má dělat, když je v tomto zapojeno více energií a odpověď je složená z několika stupňů, odpovědi ode mne (ochránce) až po odpověď ze světla a od Universa. Jsou to odpovědi, které dostáváš při diagnostice, odpovědi kartářkám a odpovědi službou kyvadla, kterou nyní neděláš. Ale duchovno je pro všechny a odpovědi jsou pro všechny lidi, nesmí se prodávat jako na trhu. Odpovídat na otázky lidí za poplatek, to je zlodějina. Obchod je, když někdo za něco platí a bude to jenom jeho. Ale ne duchovní věci, které jsou pro všechny bez rozdílu a odpovědi takové jsou a odpovídáš ráda. Odpovědi jsou pro všechny a každý má nárok na svůj duchovní růst."

 

Konchedras 16.3. 2010