Osobní pouť
Léto se rozjíždí na plné pecky a v tomto období je velmi přínosné uskutečnit svoji soukromou osobní pouť. Na takové soukromé pouti můžeme kromě mnoha zajímavých věcí najít řešení pro naše problémy, ale také potkat a najít sami sebe. Ať už se rozhodneme uskutečnit svoji pouť z jakéhokoli důvodu, vždy před poutí poprosíme o radu a o pomoc.
Cíl naší pouti může být jakýkoli, například se můžeme vydat se na své oblíbené místo, nebo místo z dětství, nebo jen na to místo, kam chodíme rádi. Je zcela jedno, jak je to daleko. Cíl může být i ke kapličce, kostelíku. Stačí i rybníček, řeka nebo studánka. Každé místo má svého ducha, který toto místo chrání a který nám může předat pro nás důležité informace.
Abychom se na pouti v záplavách vjemů a informací netratili, je užitečné si vše, co se na naší pouti stane, zapisovat. Postačí nám malý bloček, anebo jen list papíru a tužka, zabalené s sebou. Zapisujeme si vše. Koho potkáme, co vidíme, co se dozvíme. Klidně můžeme i vše fotit.
Během naší cesty přemýšlíme a na místě v cíli v klidu rozjímáme. Co se nám honí hlavou, si ihned zapíšeme. Všechny informace, které k nám přicházejí, jsou velice prchavé a velmi rychle se na ně zapomíná, proto je třeba si je ihned poznamenat. Jakmile je odkudkoli zaznamenáme, nebo jakmile nás něco napadne, si zapisujeme do všech detailů. Je dobré zapisovat všechny myšlenky, které nás na naší pouti napadnou. I co si cestou prozpěvujeme a na co vše vzpomínáme.
Tam, kde je to po cestě možné, můžeme jít i bosí. O to více budou naše pocity na pouti intenzivnější. Zavzpomínejme si cestou na dětství, kdy nás ještě netrápily současné starosti. Zkusme si chytit motýla nebo luční kobylku. Na louce si zkusit udělat kotoul, nebo hvězdu. Trhat lístky u kopretiny, sedmikrásky anebo akátu a odříkávat si básničku, jaká odpověď nám vyjde. Pohladit a podrbat toulavou kočku, vytáhnout tonoucí včelu z vody, položit květiny na neznámý hrob, u Božích muk, nebo i jinde, kde cítíme, že bychom měli. Sebrat si na cestě kamínky na památku, nebo do akvárka. V lese se dívat do korun stromů, požádat o odpověď a naslouchat šumění větru ve větvích, jaká slova se nám budou skládat v hlavě v tom zvuku, nebo která nás napadnou. Obejmout strom a opřít se o něho. Poprosit o pomoc, vnímat jeho pevnost a přitisknout ucho ke kmeni. Uslyšíme jemné šumění a i v tomto zvuku můžeme zaslechnout určitá slova, odpověď pro nás, nebo nás mohou napadnout určité myšlenky, nebo se dostavit určité pocity.
Na místě našeho cíle, jde-li to, ulehneme do trávy a pozorujeme při našich myšlenkách mraky. Kam plují, jakým směrem. Jaké mají tvary. Pozorujeme ptáky. Všechny tyto věci k pouti patří. Nezapomínejme si všechno poznamenávat.
Doma v klidu si to vše potom uspořádáme. Doporučuji vše si zapsat do zápisníku, případně přiložit fotografie, a stále se k tomu opakovaně vracet. Někdy vyčteme a uvědomíme si odpovědi na naše otázky hned, někdy to může trvat i několik let. Ale ty informace pro nás zůstávají stále aktuální, i po delším časovém období. Odpověď pro nás se skrývá ve výsledném zážitku a prožitku naší osobní pouti, tak jak jsme si vše dopodrobna poznamenali. A to jak informace o nás samotných, tak i o našem životě. V tom všem se nachází odpověď, o jakou jsme žádali před osobní poutí, co jsme se chtěli dozvědět.
Cesta je cíl.
Konchedras 27.6. 2020