Duchovní cesta

Přišlo ke mě od mého ochránce:

"Když se s vámi stane něco, co jste nechtěli, starostmi nemůžete spát, a dáváte si vinu za vše, co se stalo. Někdy je to staroba, která vás překvapí, nastává okamžik pravdy.  Ale stáří je věk, a ne nemoc. Okolnosti vás donutí se zamýšlet nad důsledky věku, a okolnostem, ke kterým došlo. Okolnosti, to je to, co vás nutí, aby jste se starali o každodenní kousek chleba, ale nevidíte, že jsou i jiné věci, které je třeba mít a kterých je třeba. Obáváte se, že budete hladoví, ale je to jen na vás, co budete jíst a co budete mít ke kávě. Možná budete mít hlad a budete mít jen kůrky, ale budete šťastní, protože budete mít aspoň to, co jiní nemají, a to je šťastný život a bezpečí. Rozkazujete dětem, ale sami si zakazujete žít, jak se vám zachce. Tak se stáváte obětí a sami se ničíte. Obávejte se o děti a o sebe, protože budete mít vše a nic."

Konchedras 20.4.2009

"Abychom se dostali na cestu naší duše, musíme opustit vše, co máme a dát ze sebe vše, co máme. Je to cesta, která začíná u nás samých a končí u našeho srdce. Čeká nás odsouzení od ostatních. To je potom třeba ostatním odpouštět to, že nás odsuzují. Tím je naše cesta k soucitu a k lásce.

Každý z nás má svoji cestu duše a každý je na ní sám. Každý z nás musí tu svoji cestu projít, abychom pochopili, že je jen jedna cesta, která má cíl. Je to cesta srdce a lásky. Je třeba, abychom se takovou cestou pokusili projít, protože se nesmí se obejít. Je to posláním každého člověka, abychom běželi po této cestě a neohlíželi se na to, co máme za sebou, ale dívali se na to, co máme před sebou.

Ani slova nenávisti a ani slova soucitu s námi se nás nesmí dotknout. Tato slova nám mají ubližovat, mají nás bodat a pálit, ale je třeba, abychom šli dál a nedbali, co jiní říkají o nás a o naší práci. Jsme služebníci dobra. Můžeme mít i radost z toho, když nám ostatní říkají, že jsme směšní, že marníme část našeho života. Ale my se smějeme a říkáme, že jen jdeme naší cestou a nikdo nás od ní neodradí.

Často se stává, že na cestě narazíme a nemůžeme dál. Je to ale jen zdání, protože jsme součástí plánu, který s námi mají vyšší síly a který je součástí tohoto světa. Existuje množství prostředků, kterými s námi naši ochránci komunikují. Jen se nesmíme nechat zavalit penězi a bohatstvím, potom se ochráncům nedaří se s námi spojit.

Víme, že se smějeme a pláčeme a dáváme vše, aby se svět točil. To je všechno, co máme, naše srdce a naši lásku. Máme také ochranu od svého anděla a od svého ochránce.  Je ale třeba jít za tím, co nám říká naše srdce. Potom máme radost, že jsme společně s našimi ideami.

Musíme zaplatit vysokou cenu, abychom se na cestu duše dostali. Jsou to takové věci, jako úmrtí a opuštění od všech, úrazy, onemocnění, trápení a soucit s okolím. Je to cena, které někdo nechce zaplatit, a proto se na cestu své duše nedostane. Jen ten, kdo je ochoten něco ztratit, se dostane na cestu soucitu a lásky. Jen ten, kdo si připustí a dovolí, aby něco obětoval, aby mohl být lepší, obejde se bez přístřeší a přijme cenu, za kterou se dostane na cestu duše. A spolu s ním i ostatní, kteří následují své srdce.

Je to cesta, která je plná slz a překážek, které se musí překonat. Ty překážky jsou ale součástí plánu s námi. Ten, kdo toto všechno podstoupí a osvědčí se na své cestě duše, může s klidem říci, že je šťastným člověkem. Má bolest v srdci, ale také soucit a lásku. A také mír se sebou samým."

Nemáme žádnou jinou cestu, než je ta, po které jdeme. Nejsou tu žádná pravidla, která by nás omezovala, kromě těch, které udávají naši ochránci. Držme se naší vlastní cesty a dojdeme do konce s naším pomocníkem. Ten průvodce je neoblomný a nikdy nás neopustí. Jakákoliv další cesta je cesta slepá, která nikam nevede. Cesta duše musí být čistá, nezkažená mamonem a pomluvami a dojdeme do konce. Nevzdávejme se jí, i kdyby nám nabízeli sebelepší nabídky. Pro tuto cestu jsme se narodili, máme na to povahu a dar osvícení.

Na naší cestě dokážeme mnoho, jen o tom ještě nevíme. Odpoutali jsme se od běžného konzumního života a přešli jsme na duchovní cestu, která je mnohem těžší, ale která nás povede správným směrem. Není tady místo pro váhání, když je třeba udělat správnou věc. Tady je třeba jednat srdcem a s opravdovou láskou ke všemu živému a neživému, i když to třeba stojí všechno, co máme.  To moc dobře známe. 

Nespoléhejme na to, že to někdo pochopí.  Protože tohle je cesta, která na pohled nevede nikam. Je ale dlážděna zlatem a diamanty v podobě našich skutků. A až dojdeme na konec té cesty, zlato a diamanty se k nám dostanou v opravdové podobě.

Nelučme se se svými sny, pouze je odložme. Žádná situace už nebude tak jako předtím. Všechno se vyvíjí a mění a každá maličkost má vliv na současnou situaci. Nikdy nevíme, jak se situace vyvine za týden, za den. Někdy stačí málo, aby se to zlomilo.

Nikdy nelitujme toho, co jsme udělali srdcem, nemáme si nikdy co vyčítat. I když to nikdo nepochopí, i když nás nikdo nepochválí, nikdy nelitujme toho, co jsme udělali s láskou.

Naučili jsme se být pokorní, skromní a vděční. Pochopili jsme, co je to životní štěstí a teď se jen vezeme na té vlně, která nás veze dál a dál. Nepřestávejme věřit a ono se nám to všechno splní.

Cesta duše nás také učí to nejtěžší, a to být sám k sobě upřímný a sundávat postupně všechny masky."

"Ty máš už pevnou půdu pod nohama, kam přijdeš. Ty už se nedokážeš nikde ztratit. Je to proto, že tě podržíme." 

 

Konchedras 13.7. 2022

Tebe poznat trvá určitý čas, protože jsi hluboká duše, ale nikdo nemá odvahu doté hloubky vstoupit.

Otevřela jsi oči a poznala jsi, co je v každém člověku zvlášť. Následuje tě něco zvláštního, co nikdo nedokáže pochopit a nikdo nepochopí. Je to tvůj zvláštní svět, kterému rozumíš pouze ty sama. Nikdo nedokáže pochopit tvoje pocity a myšlenky, zapomeň na to, a nenuť ostatní, aby tomu rozuměli. Sděl informace, ale nenaléhej, aby tomu rozuměli. Kdo bude připravený, porozumí, kdo ne, nechá to tak. Ničíš si tím pouze zdraví.

 
Konchedras 28.10. 2023

Někteří by prý potřebovali hmotné důkazy. Na to je jediná odpověď: „Nechtějte hmotné důkazy proto, abyste uvěřili, neboť by mohly být splněny takovým způsobem, že by toho člověk dlouho litoval. Krásné důkazy jsou uzdravení, vědomí nad smysly těla a jak se nám mění život k lepšímu.“ Toto téma zajímá všechny lidi, jen zastaralý způsob myšlení jim brání vydat se na cestu hlubšího poznání.

Z knihy Nesvobodné duše- Božena Koubová, Fontána 2000

Konchedras 14.5. 2025

Přišla ke mě informace v zahraniční od jedné duše ...

"Jsem tady, abych ti ukázal cestu, kterou máš jít. Hodně dlouho tě pozoruji a chci ti ukázat cestu, kterou se máš vydat. To bys neuhodla, kdo jsem. Jsem duše tohoto domu a pozoruji, co tady máš za práci. Ještě jsi nedosáhla plného maxima toho, co máš dělat. Potom se uvolní cesta. Je tady několik cest, které se rýsují, ale nakonec se uvolní ta pravá. Mám tě rád, ale nelíbí se mi, že se tady nemůžeš naplno projevit, jaká jsi. Co je to proti tomu, co si o tobě myslí ostatní. Tady by ses měla projevit v plné síle, ale ještě nepřišel ten správný čas. Následuj svůj instinkt, on tě povede. Zjisti si víc o vystavování obrázků v klášteře."

 

Konchedras 8.7. 2022

O radosti

Poslední dny ke mně přichází takové množství informací, že mám co dělat, abych je stačila vstřebat. Možná to souvisí s čistotou a klidem místa, kam jsem se nedávno přestěhovala.

Protože jsem Konchedras, která má svítit na tmavé stíny, ale i na světlá místa na světě, mám psát již pouze o krásách světa. Zrovna se zamýšlím nad radostí, a v tu samou chvíli někdo na chodbě za dveřmi kluše po chodech dolů a prozpěvuje si…:)

Někdy přijde pro každého človíčka čas vyjít ze stínu a být šťastný, nastavit svoji tvář slunci. Je čas smutku, ale je také čas radosti.

A teď nastal ten čas pro nás lidi, přestat se trápit a snad i mstít se, ale začít se radovat ze všech  maličkostí, které jsou okolo nás. Tak se změní zlo v dobro. Je už tolik zla okolo nás, že jsme přestali vidět i to dobré na světě, a to není dobře. Je čas vidět zase ty dobré věci a radovat se z nich.

Můžeme tančit, zpívat a dodržovat starověké zvyky a rituály.  Anebo si vytvořit rituálky vlastní. Jednoduše si užívat života.

Protože ten, kdo je šťastný, neubližuje asi sobě, ani druhým. Duše se krásně prosvětlí a vidí i do svých vlastních temných koutů. 

Potom má i touhu je odstranit.

Potom není důvod pro mstu a zahořklost vůči světu, našemu i tomu okolnímu.
Šťastný člověk totiž nemá potřebu ubližovat druhým lidem.

Postarejme se o to, abychom byli šťastní, je to naše povinnost na tomto světě.  Život je proto, abychom jej žili teď a neodkládali vše na potom.

Protože svět se vidí v nás a my se vidíme ve světě okolo nás. Všechno okolo nás je pouhé zrcadlení.

A není co zrcadlit, když tady není světlo a radost.

Proto se radujme a užívejme života.

A temnota ze světa zmizí.

Jak řekl klasik: „ Smějme se tak, že i smrt se bude smát.“

Herbert Samuels řekl: „Svět je jako zrcadlo: směj se na něj, bude se na tebe smát. Mrač se na něj, i on se na tebe zamračí.“

Kdysi mi také bylo někým, kdo četl několikrát Bibli, řečeno:
„Bůh nemá rád, když jsou lidé smutní. Bůh chce, aby se lidé radovali.“

Když se nám chce tančit, měli bychom tančit. Pokud to nejde tam, kde se zrovna jsme, nebo se prostě stydíme, můžeme si najít místo, kde budeme sami a tam si můžeme s radostí zatančit. Tanec v nás odstraňuje bloky a bolest v duši, osvobozuje nás. Pohyb rozproudí životní energie v těle a dá nám pocit radosti. Budeme cítit, jak se to v nás všechno láme. Když budeme venku na louce, můžeme si zatancovat i bosí. Tím se k nám lépe dostane energie, která proudí ze země. Pocítíme více propojení se zemí a prožitek z tance bude o to intenzivnější.

Stejně působí zpěv. Někdy to ale nejde, když máme nějakou bolest v duši, nemůžeme zpívat.  Všem pocitům je ale dobré dát průběh.

Možná, že se nám bude chtít plakat. Tak plačme. Pláč je léčivá emoce, a vědci prokázali, že se v slzách z našeho těla vyplavují hormony, které způsobují stres. Tím se očišťuje náš organismus a ještě tím posilujeme svoji imunitu.  Pláčem prostě prospějeme jak své duši, tak i tělu.

Je tolik věcí, co můžeme dělat každý den, vytvářet si malé každodenní rituály.
Hrát si s dětmi, tvořit, začít zase šít, plést a psát básně.

Vyšplhat na nejvyšší kopec v našem okolí při západu slunce.

Vykoupat se v rybníku, bez ohledu na sinice a vodní živočichy. Pro jednou nám to nic neudělá. Jenom nezapomeňme poprosit vodníka, aby nám to dovolil.

Zatančit si s bubínkem.

Poslat věneček květin po vodě s prosbou o splnění našeho přání k vodním božstvům.
Natrhat si luční květinky do vázičky a dát na čistý, prostřený stůl.

Sednout si pod rozkvetlý strom, třeba lípu a pozorovat let vlaštovek.

Upéci si ovocný koláč, pro jednou vynechat dietu. Je zdravý a dodá energii.

Léto je také nejlepší čas na výrobu blahodárných sirupů z květů. Už jste zkusili akátový sirup?

Nasušit si léčivé bylinky a semínka na zimu. Jasanová semínka mají čistit játra.

Když máme radost a jsme šťastní, uděláme víc i pro ty druhé. Všechno je tady řetězová reakce, která se nikdy nezastaví.

Všechno se pohybuje v kruhu, tak se k nám to, co vyšleme, zase v hojnosti vrátí.

Každý by si měl uvědomit, co se v mu minulosti stalo, protože jinak nepochopí svůj život, ani sebe, a nedostane se v životě, ani ve svém rozvoji o moc dál. Nejde o pitvání minulosti, ale o pochopení toho, co se stalo, aby se to mohlo zpracovat a pokračovat dál s čistou myslí, nezatížení minulostí.

 
Konchedras 29.6. 2018

Osobní pouť   

Léto se rozjíždí na plné pecky a v tomto období je velmi přínosné uskutečnit svoji soukromou osobní pouť. Na takové soukromé pouti můžeme kromě mnoha zajímavých věcí najít řešení pro naše problémy, ale také potkat a najít sami sebe. Ať už se rozhodneme uskutečnit svoji pouť z jakéhokoli důvodu, vždy před poutí poprosíme o radu a o pomoc.

Cíl naší pouti může být jakýkoli, například se můžeme vydat se na své oblíbené místo, nebo místo z dětství, nebo jen na to místo, kam chodíme rádi. Je zcela jedno, jak je to daleko. Cíl může být i ke kapličce, kostelíku. Stačí i rybníček, řeka nebo studánka. Každé místo má svého ducha, který toto místo chrání a který nám může předat pro nás důležité informace.

Abychom se na pouti v záplavách vjemů a informací netratili, je užitečné si vše, co se na naší pouti stane, zapisovat. Postačí nám malý bloček, anebo jen list papíru a tužka, zabalené s  sebou. Zapisujeme si vše. Koho potkáme, co vidíme, co se dozvíme. Klidně můžeme i vše fotit.

Během naší cesty přemýšlíme a na místě v cíli v klidu rozjímáme. Co se nám honí hlavou, si ihned zapíšeme. Všechny informace, které k nám přicházejí, jsou velice prchavé a velmi rychle se na ně zapomíná, proto je třeba si je ihned poznamenat.  Jakmile je odkudkoli zaznamenáme, nebo jakmile nás něco napadne, si zapisujeme do všech detailů. Je dobré zapisovat všechny myšlenky, které nás na naší pouti napadnou. I co si cestou prozpěvujeme a na co vše vzpomínáme.

Tam, kde je to po cestě možné, můžeme jít i bosí. O to více budou naše pocity na pouti intenzivnější. Zavzpomínejme si cestou na dětství, kdy nás ještě netrápily současné starosti. Zkusme si chytit motýla nebo luční kobylku. Na louce si zkusit udělat kotoul, nebo hvězdu. Trhat lístky u kopretiny, sedmikrásky anebo akátu a odříkávat si básničku, jaká odpověď nám vyjde. Pohladit a podrbat toulavou kočku, vytáhnout tonoucí včelu z vody, položit květiny na neznámý hrob, u Božích muk, nebo i jinde, kde cítíme, že bychom měli. Sebrat si na cestě kamínky na památku, nebo do akvárka. V lese se dívat do korun stromů, požádat o odpověď a naslouchat šumění větru ve větvích, jaká slova se nám budou skládat v hlavě v tom zvuku, nebo která nás napadnou. Obejmout strom a opřít se o něho. Poprosit o pomoc, vnímat jeho pevnost a přitisknout ucho ke kmeni. Uslyšíme jemné šumění a i v tomto zvuku můžeme zaslechnout určitá slova, odpověď pro nás, nebo nás mohou napadnout určité myšlenky, nebo se dostavit určité pocity.

Na místě našeho cíle, jde-li to, ulehneme do trávy a pozorujeme při našich myšlenkách mraky.  Kam plují, jakým směrem. Jaké mají tvary.  Pozorujeme ptáky. Všechny tyto věci k  pouti patří. Nezapomínejme si všechno poznamenávat.

Doma v klidu si to vše potom uspořádáme. Doporučuji vše si zapsat do zápisníku, případně přiložit fotografie, a stále se k tomu opakovaně vracet. Někdy vyčteme a uvědomíme si odpovědi na naše otázky hned, někdy to může trvat i několik let. Ale ty informace pro nás zůstávají stále aktuální, i po delším časovém období. Odpověď pro nás se skrývá ve výsledném zážitku a prožitku naší osobní pouti, tak jak jsme si vše dopodrobna poznamenali.  A to jak informace o nás samotných, tak i o našem životě. V tom všem se nachází odpověď, o jakou jsme žádali před osobní poutí, co jsme se chtěli dozvědět.

Cesta je cíl.

 
Konchedras 27.6. 2020

Schopnost automatického psaní 

Když v sobě někdo objeví schopnost automatického psaní nebo jasno slyšení, kdy je to, jako kdyby mu bylo diktováno, co psát, může mít obavy z toho, že informace přijímané pomocí automatického písma nebo kresby nejsou "zadarmo". Že nikdy nevíme, co kdy bude muset naše duše za ně zaplatit.
Je to dar, a není zadarmo. Ale ne za něco, co bude, ale za to, co bylo, co nás posunulo dopředu a nahoru. Je to jako v té pohádce o slavíkovi a růži, z největší bolesti se rodí největší krása.
Automatické písmo nám povětšinou píše náš ochránce, který nás zná z mnoha našich společných životů, zná nás skrz naskrz, zná naše myšlení. Slova, která se vypisují, jdou od ochránce přes nás, ale tak, jak bychom se vyjadřovali my. Často říkám, že sama mnoho neznám, jsem jen kanálem...Jakmile bychom si tuto schopnost přivlastnili, kdybych to byli my, čí jsou všechna ta slova a kresby, pak by následoval trest. To se týká všech oblastí, od výkladu karet, přes léčitelství, až po automatické písmo.

Konchedras 2.1. 2020

Duchovno za cenu?

Nějakou dobu už mi tato otázka leží v hlavě. Děje se toho okolo mnoho. Trápí a mrzí mně to, a hledám odpovědi. Jak, a za co požadují ostatní cenu...U mne je cena daná za diagnostiku a za obrázky, nežádám více....Dnes jsem dostala odpověď:

" Odpovědi a informace, které dáváš lidem jsou od toho, aby pomohli lidem a pomoc, která je potřebná, je zdarma. Kdybys chtěla vydělávat na tom, co víš a co dostáváš, objevila by se okolo tebe zeď, která by bránila tomu, aby ses dozvídala více než máš. Odpovědi a povídání jsou zadarmo. Odpovědi na to, co vás zajímá a co chcete vědět jsou odpovědi všem, ale odpovědi , co je třeba řešit více a do hloubky, jsou už za peníze. Nelze zdarma odpovídat na to, co je s daným problémem a co se má dělat, když je v tomto zapojeno více energií a odpověď je složená z několika stupňů, odpovědi ode mne (ochránce) až po odpověď ze světla a od Universa. Jsou to odpovědi, které dostáváš při diagnostice, odpovědi kartářkám a odpovědi službou kyvadla, kterou nyní neděláš. Ale duchovno je pro všechny a odpovědi jsou pro všechny lidi, nesmí se prodávat jako na trhu. Odpovídat na otázky lidí za poplatek, to je zlodějina. Obchod je, když někdo za něco platí a bude to jenom jeho. Ale ne duchovní věci, které jsou pro všechny bez rozdílu a odpovědi takové jsou a odpovídáš ráda. Odpovědi jsou pro všechny a každý má nárok na svůj duchovní růst."

Konchedras 16.3. 2010

Z poradny

Dobrý den nechci vas moc obtěžovat protože určitě máte moc práce. ja nejsem nějak výmečná, moje rodina v nic nevěří a já tápu ,protože chci rozumět spoustě věcí kterým nerozumim. baví mě bojový sporty ,ale nikomu tam neubližuju. taky mam neustale pocit ,že bych měla dělat něco užitečnějšího ,ale nevim co? ja bych hodně chtěla pomoc několika lidem ,ale nevim jak? vím ,že je hloupé a pošetilé se vás ptát na všechno a tak se vas jen ptám jestli je tu nějaká možnost ,že těm lidem nějak pomohu? předem se omlouvam za špatně položenou otázky ja ,ale ani nevim na co se mam nejdříve zeptat a ještě by vas asi překvapilo ,že mi neni ani 14. ja vim hloupá puberťačka.
vůbec nejsi hloupá. Mám dceru v podobném věku a vím o děvčatech své.

Pomoc je dar, když je žádaná, ale prokletí, když je někomu vnucována. Pomáhat bys měla, kde se dá, ale nevnucovat, když ji někdo nechce. Lidé musí sami pochopit, že je potřeba pomoci. Pokud budeš rozhodnutá pomoc nabízet, budeš odmítnutá a budeš špatná. Když už bys byla rozhodnuta pomoci, bude potřeba se domluvit s tím, kdo je za situaci zodpovědný a kdo se o tyto lidi stará.
Přeji Ti hodně štěstí.

Konchedras 15.2.2010
**************************

Dobrý den,udělalo mi radost,že jsem našla Vaše služby a že se mohu zeptat..
Nevím,co mám udělat pro to,abych byla spokojená a šťastná.Cítím se hrozně prázdně,závidím mé kamarádce(stydim se za to)!!že je velmi společenská a oblíbená.Já ani nevím proč se lidem vyhýbám,když mi radost dělají lidi.
Nedokážu se přijmout taková jaká jsem,nemám se ráda..a já právě nevím,jak to změnit.
Děkuju mco za odpověď,mějte se hezky:)

14.6.2010

Děkuji Vám. Není Vaší chybou, že se vyhýbáte společnosti. Někdo je oblíbený, někdo méně, někdo je samotář, někdo je playboy :-) Samotná společnost lidí nedělá z člověka ještě lidumila a samota přináší mnoho pozitivního do duše člověka. Mnoho poustevníků je a bylo spokojených a milovali lidstvo jako celek. Mnoho lidí, kteří jsou uprostřed davu, jsou sami se sebou ztracení a nedělá jim to dobře, když jsou sami se sebou a nikde nikdo, kdo by je ochraňoval před sebou samými. Oni se bojí být sami se sebou sami, protože nejsou tak soběstační a sebevědomí a společenští, jak se na pohled zdá. Jsou společenští, ano, ale zároveň se obávají zůstávat sami, protože nejsou sami se sebou spokojení. Vy jste snad sama a možná se obáváte, že jste neoblíbená a že s Vámi nikdo nechce být. Ale tak to není. Jste jen jiná než Vaše kamarádka. Možná máte své přátele a své zájmy a to Vám stačí. I když si to asi nemyslíte, nepotřebujete se nechat obdivovat , protože jste spokojená sama se sebou. Jste spokojená sama se sebou o samotě. Vaše kamarádka není spokojená možná ani mezi lidmi, protože možná nemá takovou sebejistotu a cítí se odstrčená. Vy jste jiná v tom, že nepotřebujete, aby Vám někdo říkal, že jste skvělá a že jste krásná, protože to o sobě víte a nemusíte se trápit o samotě. Co je ve Vás samotné, to je obdiv k Vám samotné a nikdo Vám to nevezme. Nejste-li úplně ve společnosti oblíbená, neznamená to, že jste špatná a že se s Vámi nikdo nechce bavit. Jsou lidé, kteří jsou oblíbení, a nikdo o tom neví. A když se stane, že nepříjdou do společnosti, je to, jako když zajde Slunce. To je i Váš příklad. Není třeba se trápit. Zůstaňte taková, jaká jste. Nepotřebujete být jiná.
Přeji Vám hodně štěstíčka a lásky.

Konchedras 22.6. 2010

*************************

Dobrý den, milá paní Konchedras. Chtěl bych se Vás zeptat na pár věcí. Řeším toho více, ale to co mě teď "trápí" nejvíce, je to, že si poslední dobou ( a už asi dlouho, možná i pár let) v podstatě vůbec neumím užívat života. Jako kdybych svůj život nežil, ale přežíval, a to každý svůj den. Mám pocit, že prostě nevím jak si člověk může života užívat a cítím v sobě prázdnotu. Pravidelně chodím k paní léčitelce (k paní kyvadlářce), kde toho řešíme mnoho a i na tohle mě upozornila, ale do detailů jsem se na to neptal, což jsem asi probrat měl. Jde hlavně o to, že až mi bude kolem padesáti a budu vzpomínat na své mládí, budou to "prázdné vzpomínky" (teď je mi 18). Další takový "problém" je, že se v sobě v podstatě vůbec nevyznám- jako kdybych ani nevěděl kdo vlastně jsem- a mám v mysli docela nepořádek. Četl jsem mnoho knih, jako je Moc podvědomí, Miluj svůj život, The Secret (Tajemství)- to mám i jako film- teď už raději nic nového nečtu, protože všude je to vysvětlováno z jiného pohledu a pak mám v mysli akorát nepořádek. Od paní kyvadlářky mám nějaké úkoly, co je třeba trénovat (Užívat si života, žít přítomností, být více sám sebou...), i když jsem se o to snažil tak mám pořád pocit že nevím přesně jak to správné "trénovat", takže se chvíli snažím o jedno, pak o druhé, pak si zase sám dám jinej úkol a takhle teď přeskakuji. Možná že vím z čeho tohle pramení: Protože si neumím užívat života, mám moc času sám na sebe a to ve spojení s mou myslí neni moc dobrý ( myslím převážně negativně), takže mě dost často (skoro pořád) obklopují myšlenky se strachem že nemohu najít východisko ven, že toto nezvládnu atd...i když se snažím myslet pozitivně, mám pocit že se o pozitivní myšlení snažit nemohu pokud budu mít spoustu času sám na sebe, protože od těch negativních myšlenek nedokážu odpoutat pozornost k něčemu jinému- nemám v podstatě k čemu. K paní kyvadlářce jdu až za dlouho, proto sem píši skoro vše- tedy to, co bych chtěl vyřešit teď. Podle mě je vše jen záležitost mé mysli, protože v ní mam hodně negativa a strachu, ale jednou se mi opravdu podařilo, asi na půl hodiny, žít plně v přítomnosti- a to jsem se najednou cítil skvěle, jako bych dostal na vše novou sílu a silně jsem cítil že je vše v pořádku a dokonce jsem se divil, proč se pořád kuli něčemu strachuju. K tomu užívání si života: jedině mě napadlo že bych začal postupně něco dělat, třeba chodit na kroužek modelářů, kam chodí i jeden muj kamarád a takhle postupně pomalu zkoušet. Když se pokusím celý článek shrnout, zajímalo by mě jak se naučit si života více vážit a užívat a co bych teď momentálně měl dělat, o co bych se měl snažit abych šel ve svůj prospěch. Mám třeba strach, že to nezvládnu, ale když se otočím do minulosti tak vidím, že pokroky ve skutečnosti dělám, paní kyvadlářka mi také řekla, že v tomhle a v tomhle už jsem uspěl... i přesto je moje negativní mysl silnější a naplňuje mě strachem, jako kdybych věřil spíše v to, že žádné úspěchy nedělám- i když je dělám, ale jsem zvyklej myslet negativně takže vidím spíše opak a to ostatní jako bych přehlížel. Mějte se hezky a předem děkuji za odpověď ...psal jsem Vám včera ještě jeden dotaz, ale nepsal jsem ho sem, napsal jsem ho do kategorie "Napište nám" než jsem si všiml této online poradny. To přišlo taky Vám?
10.03.2012

Milý Ondřeji,
Je moc dobře, že se snažíte získávat informace o svém životě, chcete se stát mnohem aktivnějším, než jste, mnohem lepším, než jste. Je to Vaše úloha v tomto životě. Je tady něco, co ještě možná nebylo zjištěno, že jste nějakým způsobem vázán k sobě samému, že je tady nějaký dluh z minulosti. Je to problém, který je třeba řešit v tomto životě a Vy to opravdu řešíte. Co by se dalo ještě zlepšit je Vaše sebevědomí. Je rada se zaměřit na nějakou činnost, která Vás bude naplňovat radostí a uspokojením, i kdyby to mělo být třeba pletení svetrů. Není to žádná ostuda, činnost jako každá jiná. Tady je důležité, aby Vás to bavilo, naplňovalo radostí. Co to bude je úplně jedno. Cokoliv, co je alespoň trochu tvůrčího a vyžaduje nějaký nápad. A právě nápad je to, co Vás povzbudí, dostane zase o kousek dál. Paní kyvadlářka je moc hodná a šikovná paní, je rada docházet k paní i nadále.
Mějte krásnou a pohodovou neděli.

Konchedras 29.10. 2012

**************************

Dobrý den,
prosím Vás moc o radu.
Našel jsem Váš velmi zajímavý web na Internetu.
Omlouvám se... pouze v krátkosti vypíšu co mě moc trápí, neboť jsem
velmi psychicky i fyzicky zesláblý ....
Jsem velmi férový člověk, řekl bych, že i hodný a ohleduplný a vždy
jsem se snažil ze všech sil hledat pravdu, dobro a hájit je.
Avšak, po létech (řekněmě 20 let) opravdového a vyčerpávajícího
hledání a orientování se v životě, jsem na pokraji sil. Myslím, že to
silně hraničí se syndromem vyhoření, ztráty sil a motivace.
Mám velmi silné sebevražedné myšlenky.
Mohl bych hodiny vyprávět o svém životě, moc se omlouvám, nemám na to
teď sílu ...
Jen moc a moc nemohu porozumět-proč v mém životě se cítím tak
nešťastný a proč mi "život" nevrací mou upřímnost a dobrotu.
Také nerozumím tomu proč některé věci jsou pro mne velmi těžké a pro
jiné je to "hračka".
Také nerozumím kde se bere ve mně pocit-vědomí smutku a trápení. Můj
jakýsi prvotní, přirozený, nejvnitřnější vjem ze života je smutek,
vnitřrní bolest a trápení. Vůbec nerozumím tomu proč to tak je? A proč
tomu třeba není naopak ....?
Děkuji moc
s pozdravem Pepe

13. 10. 2013

Dobrý den,
už odpovídám na Váš dotaz. Děkuji Vám. Čekání na odpověď je z důvodu plné emailové schránky a mých rodičovských povinností trochu delší, ale potom příjdou vždycky tak nějak akorát, načasovaně...Slíbila jsem Vám odpověď po chřipce, nyní se k Vašemu dotazu vypsalo...Vaše pocity sdílí mnoho lidí. Je to dané světem, ve kterém žijeme. Nejsou žádné hodnoty, které by se uznávaly, všechno je tak nějak jinak než by to mělo být. Nejsou ideály, nejsou naděje a nejsou vzory pro lidi na Zemi. Lidé už jakoby jen přežívali. Pokud to takhle půjde dál, bude tady mrtvá planeta. Hrstička lidí, kteří ještě něčemu věří je nezachrání. Je tady pouze rada "žít". Vzpomenout si na dobu, kdy ještě internet nebo iPad nebyl, nebylo takové napětí, nebo lhostejnost mezi lidmi, a věřit tomu, co člověk vidí okolo sebe. Je tady mnoho pomoci, mnoho radosti a mnoho přátel, ale je třeba to všechno vidět jinýma očima, než většina lidí má. Vzpomenout si na dětství a prožívat ho znovu. Nejde o to, aby se člověk obohatil, ale aby vyrostl. Nejde o to, aby člověk měl všechno, ale aby viděl všechno. Potom bude šťastný.
Přeji Vám krásné a klidné dny.
Konchedras 17.10. 2013

Dobrý den přeji Konchedras
:)
Děkuji moc Universu a Vám za odpověď a rady. Potěšilo a povzbudilo mě to.
Také moc děkuji za brzkou reakci.
Prosím, mohl bych mít ještě doplňující dotaz?
Nemohlo by trápení a smutek, který mám permanentně v sobě (někdy
odchází a střídá ho radost, ale většinou jsem smutný a melancholický a
zadumaný) pocházet z následujících pramenů? Napadly mě důvody proč by
to tak mohlo být. (Nejde mi vůbec o to být každou chvíli v extázi a
zažívat maximální štěstí. Přál bych si jenom, aby to bylo takové
normální, poklidné žití nebo normální harmonie... nebo jak to
popsat... Jen moc a moc nemohu porozumět, proč se mě smutek a trápení
a chaos a stres tak moc dotýká ...
Moc by mě prosím zajímalo, zda příčina nemůže být:
1- Karma, karmický dluh z předešlých životů
2- Prokletí, kletba
3- Negativní energie od zlých lidí nebo duchů nebo něčeho jiného ...
4- Ukradená duše. Dozvěděl jsem se, že je možné, že někdo člověku může
vzít, ukrást část duše. Třeba v dětství, kdy se dítě ještě nedovede
bránit. Egoistický člověk, který vidí čisté dítě plné energie, tak mu
vezme, ukradne část duše. Tím ho připraví o celistvost a potom tomu
dítěti, člověku ta část duše chybí. Což se může projevovoat tak, že má
problémy zdravotní nebo psychické, může se u něho projevit ztráta
energie, cítí se nesvůj (cosi mu schází, ale neví co, něco hledá, ale
neví co) nedaří se mu, je "stále" smutný. Snaží se maximálně a upřímně
žít a zlepšit všechno ve svém životě, ale nakonec ho stejně dožene
vnitřní bolest a smutek .... Takže z větší části je člověk nešťastný
(nebo smutný), než šťastný, klidný, vyrovnaný. A snaží se léta, třeba
20 let a situace je v podstatě pořád stejná...
Moc prosím, pokud je možné odpovědět na tento dotaz.
Kam mám prosím poslat odměnu za Vaši pomoc? A v jaké výši?
Děkuji moc a děkuji, že pomáháte ostatním a děláte svět a vesmír krásným.
:)
S pozdravem
Pepe 17. 10. 2013

Konchedras 18.10. 2013

***************************

Milá Konchedras,
prosím, zda byste se mohla zeptat, jak se bude ubírat dál můj život. Jsem už na pokraji sil. Dočkám se někdy změny k lepšímu? Často mám pocit, že už dál nemohu. Snažím se najít sílu a radost ze života, ale cítím se a jsem na vše tak sama a síl ubývá. Je to můj úděl nebo ještě je šance na zlepšení. Kde se stala chyba a co změnit, abych se mohla radovat ze života, aby můj život nebyl tak těžký. Je to snad nějaké prokletí? Je pro mě nějaká rada? Vždycky jsem věděla, že jsem silná, ale síly už dochází a já už jsem vším ubitá. Velmi děkuji za Váš vzácný čas a přeji Vám hodně štěstíčka Jana

Milá Jano,
říká se, nikdy není tak špatně, aby nebylo hůř. To už jsem se naučila také si říkat, když je mi nejhůř. Nikdy na nás není naloženo tolik, abychom to neunesli. Když se cítím mizerně, přicházejí mi slova shora: „Neopustil jsem tě, ale musíš zesílit. „ Je to tak, čím více je na nás naloženo, tím více sílíme. Bůh nedopustí, aby nás to zlomilo. Čím více jsme nahoře, tím více nás to pálí, ale potom nám kůže ztvrdne a čerpáme sílu ze Slunce a Světla. Vaše situace je také přechodná. Všechno jsou to jenom zkoušky, kterými si máte projít a nevzdat to. Máme mnohem více sil, než si vůbec myslíme.
Přeji Vám moc a moc štěstíčka.
K.

Milá Konchedras, nevzdam to a moc Vám děkuji. Hodně štěstíčka i Vám. Jana

Konchedras 19.5. 2018

************************

Drahá Konchedras, řeším jednu nepříjemnost, v noci se budím. Obtěžuje mě bouchání asi dveří od souseda. Nepříjemnosti s hlukem mě provází celý život. Odnáším to silným tlukotem srdce a strachem, že z toho asi z cvoknu. Proč se mi to děje. To se mám zase stěhovat? Nebo mi to něco zrcadlí? Soused s nikým nekomunikuje a neotevírá mi dveře. Stěžovat si? Pokud mám něco pochopit, tak opravdu netuším co to je. Bezmoc to je co cítím.
Milá Lucie,
s problémy s hlukem od souseda souvisí jedna věc, která ukazuje na to, že se nějakým způsobem do tohoto místa nehodíte, že byste tam vůbec neměla být, že tam nepatříte. Není to tak, že byste byla špatná, ale jste jiná, mnohem citlivější a vnímavější, něž ostatní lidé okolo Vás, a to Vás asi trápí. Snad se nedokážete na nic soustředit a rozhazuje Vás to psychicky. Snad ani nenacházíte volnou chvilku. To pro Vás dobré není. Možná by bylo dobré se přestěhovat na jiné, klidnější místo, kde nebude tolik lidí, kde nebude tolik rušno, kde si budete moci odpočinout. Někteří lidé to tak mají, že se musí několikrát přestěhovat, protože mají svoji energii, která ne s každým místem ladí. Mám to také tak podobně, také se možná budu opět stěhovat. Není na tom nic špatného, kdybyste opět změnila bydliště, i když je to vždy velice náročné. Posun v prostoru a čase je ale pro Vaši duši prospěšný a nabírání energií na různých místech Vás naplňuje a posouvá dopředu. Kdybyste zůstala na jednom místě, tak by Vás to možná utrápilo. Není třeba se obávat, ten správný čas ke změně teprve přijde.
Přeji Vám hodně štěstíčka.
K.
Děkuju, s mou citlivostí tak na samotu.


Konchedras 20.11. 2021

***************************

Vazena pani Konchedras,
velice si vazim Vasi prace, kterou pro lidi delate.
Chtela bych se Vas zeptat na meho syna xxxx.
Vzdy byl uzavrene dite, malo toho namluvil, tak pokracije i nadale. Je velmi uzavreny. Mam o nej obavy, asi jako kazda matka o sve dite, ikdyz je dospele.
Pracuje online z domova pro jednu firmu. Po ukonceni smeny si da svacinu a jde na pocitac.
Dnes jsem si ho ptala, proc pro sebe neco nedela (sport, holic, atd.), on mi odpovedel, ze ho to nebavi.
Mila Konchedras ani nevite, jak mi to boli, videt vlastni dite si nicit zivot.
Prosim, jak vidite budoucnost meho syna?
Nebo jak mu mohu pomoci? Nabizim mu plavani, vylety, prochazkx atd. Nic.
Dekuji moc za odpoved.
Prijemne dny plnych milych zazraku.

Kala  26.1. 2022

Dobrý den, milá paní Kalo,
moc Vám děkuji. K Vašemu synovi se vypsalo… Váš syn je opravdu uzavřený člověk, který jakoby všechno vzdal. Opravdu jej nic nebaví a jedná spíše jako stroj, než aby nad něčím přemýšlel. Přesně takové lidi chtějí, ale to je na jiné téma. Váš syn je možná úplně odříznutý od duchovního světa, nemá žádné inspirace, žádné touhy, ani ideály. Není to špatný člověk, ale dalo by se říci, že se ještě neprobudil. Je to škoda, ale nic není ztraceno. Váš syn by potřeboval nějak inspirovat, něco, co by vzbudilo synův zájem. Možná, že jej nic nebaví, protože cítí, že mu pozemské věci nic nepřinášejí. Ale jak jej probudit k vyšším věcem, to je otázka. Do práce Váš syn nechodí, nikam nechodí, pouze se nají. Napadá mne myšlenka, že by se mohl Váš syn probudit skrze jídlo. Pokud by ve stravě byla jiná energie, jiné složení, nastartovalo by to ozdravný proces těla a duše. Nemusí jít přímo o exotické recepty, to není nutné, ale je možnost připravit jídlo i z jiných surovin, než z obchodu. Ty jsou energeticky a výživově naprosto prázdné, chudé na vitamíny. Pokud mohu radit, nejlepší volba surovin a produktů je asi z biologicko dynamické zemědělství, které založil Rudolf Steiner. Několik soukromých farem z celé republiky nabízí své produkty formou závozu. Tyto produkty v sobě obsahují mocnou energii země a vesmíru, jejich pěstování se řídí přísnými duchovními pravidly a předpisy. Sama mám dobré zkušenosti s jedním Demeter farmářem v Ústeckém kraji. Tito farmáři nabízejí i světelný kořen, ale je poměrně drahý. Tento kořen je propojený s léčebnou vesmírnou energií a poskytuje mnoho přínosných vibrací. Pokud by se takovéto jídlo podařilo poskytnout Vašemu synovi, mohl by se začít zajímat o jisté duchovní věci, a to by bylo moc dobře. Není to univerzální řešení, ale zkusit se to může.
Přeji Vám a Vašemu synovi hodně moc zdravíčka a štěstíčka.

Konchedras 5.2. 2022

Mila pani Konchedras,
dekuji Vam mnohokrat za odpoved.
Zajistim potraviny od farmaru i svetelny koren.
Objimam Vas.
Jeste jednou dekuji.

Konchedras 5.2. 2022

************************

Dobrý den, milá pani Konchedras? Ráda bych se Vás prosím zeptala na jednu věc? Můžeme se v tom životě vůbec připravit na smrt nebo ne? Jak se na ni vůbec můžeme připravit nebo ne? Jak to vlastně je nebo není s ní?

Moc Vám děkuji za vše. S pozdravem Lucie

Milá Lucko,
na smrt se připravit úplně nelze, protože nevíme, kdy přijde. Pokud ale člověk žije tak, jak má, nemusí se smrti bát, je pouze pokračováním cesty duše, akorát v jiném světě, ne v tom našem, hmotném. Cesta duše je vytýčena deseti přikázáními a pokud je člověk dodržuje, je to také vlastně příprava na smrt, protože se nemusíme ničeho špatného obávat, co příjde po smrti. Všechno je to o tom mít čisté svědomí, neškodit druhým ani sobě, dodržovat zákony Univerza a není třeba se ničeho bát. To by mohla být také příprava na smrt.
Mějte krásné a klidné dny.
K.

Konchedras 29.12. 2023
**************************

Dobrý den milá paní konchedras. Chtěla jsem se vás prosím zeptat jestli vím že jste mě to už psala se dá připravit vlastně vůbec na tu smrt? Pokud dobře sledujete zprávy tak asi víte? Že každý den umírá hodně lidí třeba na té Ukrajině v důsledku války nebo tak nějak. Přijde mě že není den kdyby někdo nezemřel? Co si pak na člověk pocit? Jak s tím žít? Člověk prostě vždycky neví kdy na něj přijde řada do toho nebe jak já tomu říkám například? Děkuji za Vaše informace. Vím že jste mě už jednou psala ohledně toho života po smrti. Moc vám jinak děkuji za vše. S pozdravem lucie vaše věrná pisatele a obdivovatelka Vašich schopnosti. Ještě jednou moc velké díky za vše. Děkuji a moc si vás cennim už jsem to tady několikrát zmiňovala. Jste borec největší.

Milá Lucko,
sleduji zprávy jen okrajově, ale vidím, co se děje ve světě. Není to však tak, že by umíralo více lidí.Lidé umírali vždy, jen se o tom moc nepsalo. Ale nyní je pěstována kultura strachu, takže se píše o každém zemřelém jako o oběti různé choroby, nebo se zpochybňuje příčina úmrtí. V podstatě se ale nic nezměnilo a svět si pokračuje svým vlastním tempem. Když se podíváte na zvířata okolo sebe, jsou v klidu. Kdyby se něco dělo, začnou panikařit. Svět se nezměnil, jen chování lidí se změnilo. Pokračuje klamání lidí a pokračuje destrukce hodnot, ale to je na jiné téma. S příchodem nových informací se rozmáhá strach lidí, ale je to zbytečné. Tady jde o naše duše. Pokud budou naše duše směřovat pouze ke světlu a k lásce, není třeba se obávat nějakých černých myšlenek. Dělejte dobré věci, čiňte dobré skutky, pomáhejte a tvořte. Protože tohle je to, čeho se temné síly bojí, a co zajistí každému klidný a vyrovnaný život, beze strachu z brzké smrti. Činit dobro a nemáme se čeho bát.
Mějte krásné dníky.
K.

Konchedras 28.3. 2024
************************

Dobrý den milá paní konchedras. Moc vám děkuji za tu zprávu ohledně té naší ulice. Nějak tak jak jste to napsala tak jsem si to myslela. Asi mám celkem dobrou intuici. Mě zajímal jeden hodně starý pán co tady u nás bydlí v ulici. Už mu je na 100 let tak nějak. Přijde mě takové neetické že tady pořád jezdí za ním nějaká pečovatelská služba a nenechají ho normálně třeba umřít v tohle věku. Mě to přijde taky takoví hyenismus? Já bych taky přála mě 85 babičce aby už umřela. Už je hodně moc stará a už tomu světu nemá co nabídnout. Děkuji prosím kdybyste se mohla k tomu nějak s tou automatickém písmu rozepsat? Ještě jednou moc velké díky. Jste vážně kalibr. Lucie

No přiznám se, že jsem přemýšlela o té naši ulici a žije zde docela hodně starý lidí. Nedávno nám přišlo dvě parte že umřel jeden starý pan známí přes blok. Byl hodně starý 98 let mu bylo. Děkuji pokud byste mě prosím k tomu mohla ještě něco připsat. Pokud ne tak to nevadí. Nedá se nic dělat. Děkuji i Vám přesto za vše. S pozdravem Lucie

Milá Lucko,
ve Vaší ulici žijí opravdu hodně staří lidé. Možná je to dané typem domů, možná je to dané klidnou čtvrtí, těžko říci. Vaše ulice je známá tím, že se tam dobře bydlí, že se tam dá i dobře dožít. Neznamená to ale, že tam nemohou přijít i mladé rodiny s dětmi. Starý pán je opravdu starý a nemohoucí, ale je to člověk, který může pořád světu něco dát, svojí moudrostí, svojí energií, svým světlem. Všichni jsme propojeni,ať se nám to líbí, nebo ne a každý člověk tady na zemi je část nás samých. Akorát, jak je na světě mnoho lidí, tak ta ztráta někoho není tolik citelná, jako když se to týká přímo nás.
Mějte krásné jarní dníky.
K.

Konchedras 28.3. 2024
**********************

Dobrý den milá paní konchedras? Chtěla jsem se vás prosím zeptat ještě jednou na moji sestru? Měla by se stehovat do nějakého bytu a potom se už stejovat do budoucího postaveného domečku. Je to už její 4 stěhování. Mělo by to proběhnout asi v září. Proč se pořád stěhuje a nemůže se odstěhovat na dobro už někam natrvalo a zda se jí vůbec bude dařit v manželství? Je tolik rozvodu pořád. Moc děkuji za vše. Jste moje spriznena duše a moc milá paní. Ještě jednou děkuji..

Milá Lucko,
někteří lidé to v životě tak mají, že se stále stěhují.Je to dáno jejich karmickou cestou a jakýmsi neklidem z jednoho místa. Není to jejich vina, že to tak mají, je to cesta jejich duše, potřeba zanechávat všude svoji energii a plánovat další a další cesty dopředu. Mají to v karmických cestách, ale není to nic špatného,že to tak je. Někdo to má tak, někdo tak. Nechávat za sebou stopu je mnohem zajímavější, než zůstávat na jednom místě. Vaše sestra se bude asi ještě několikrát stěhovat, potom se snad natrvalo usadí, ale není vidět,kde. Ještě má dost času na to, aby mohla cestovat z místa na místo. V manželství je to zatím dobré a mohlo by jim vydržet.
Mějte krásné dníky.
K.

Konchedras 13.6.2024

*********************

Dobrý den milá paní konchedras? Chtěla jsem se vás zeptat? Jestli má cenu něco v tom životě plánovat? Když člověk vlastně neví kdy umře v tom životě? Jestli má cenu plánovat třeba na deset let? Když já mám vždycky pocit že člověk neví dne ani hodinu v.tom životě Jestli mě chápete? Já třeba nevím Když moje rodiče porad někam jezdí na chalupu nebi v autě? Jestli se při některých z cest třeba nezabije v autě nebo tak nějak.. umějí si podle vás v tom životě poradit nebo se mám pořád o ně bát že se třeba zabíjet nebo tak nějak. Co bych si bez nich počala. Děkuji s pozdravem lucie.

Milá Lucko,
plánovat se určitě vyplatí, protože člověk má určitou vizi, za kterou si jde. Cestou tvoří a pokud možno i pomáhá druhým lidem, to vytváří jeho vlastní životní cestu, po které se dostává dál a výš, i když to tak někdy nevypadá. Je třeba počítat i s tím, že může cesta skončit, ale nemělo by se na to příliš zaměřovat. Je třeba žít, pokud to jde. S rodiči je vše v pořádku, oni se o sebe dokáží dobře postarat.
Mějte krásné podzimní dny.
K.

Konchedras 14.10. 2024

*********************

Dobrý den,
prosím, nevím jak dál v pracovní oblasti, masíruji 14 let, a protože jsem živila syny převážně sama, pracovala jsem hodně. Nyní mám něco s levou rukou-přetížené šlachy a každoročně je léto prostě slabší. Nevím tedy, zda úplně odstoupit z této činnosti, mám j iráda, ale patrně jsem se přetížila, či jakou cestou se dát. Protože partner není, jde i o finance. Dům se mi podařilo zachránit, ale dva obtížné vztahy mě rovněž stály mnoho sil i energie. nyní máme i staré rodiče, co sem tam něco potřebují. Vím ale, že musím jít svými cestami.Děkuji

23.6. 2025 

Dobrý den milá paní Miko,
už se dostávám k odpovědi pro Vás. Vypsalo se… Vaše práce je vyčerpávající a namáhavá, nedá se dělat navěky (sama jsem jako masérka nějakou dobu pracovala). Odejít z tohoto zaměstnání by bylo těžké, ale je to nejspíše nevyhnutelné, protože se tady stále a stále více namáháte a možná se Vám nedaří říci si dost. Ale Vaše tělo Vám ukazuje, kde už je Vaše hranice a kde ještě můžete něco zvládnout. V ruce jsou namožené a natažené šlachy, které je třeba šetřit a vyléčit (také se s takovým zdravotním problémem potýkám). Je třeba hledat takovou novou práci, která Vaše ruce bude šetřit a která Vás uživí (také nyní pracuji jako telefonistka v nové práci). Tady už bohužel není dobré pokračovat dál v masážích.
Přeji Vám hodně moc štěstíčka a zdravíčka.
Konchedras

29.6. 2025

Ach jo, já ale nevím, kudy se dát...

29.6. 2025 

Dobrý den, paní Miko,
vyplatí se asi čekat, až se naskytne nějaká nová příležitost. Nemá smysl něco lámat přes koleno, ono to postupně přijde v pravý čas na pravé místo.
Mějte krásné a klidné letní dníky.
Konchedras

27.7. 2025
************************

Dobrý den, milá pani Konchedras?

V minulosti jsem se Vás ptala něco ohledně mých sousedů? Za což moc děkuji. Ráda bych se Vás prosím touto cestou zeptala na naše sousedy vedle nás, kterým v jejich pěti letech zemřela jejich malá dcerka Lenička. Zda si vubec na ni ještě někdy vzpomenou a zda chodí vlastně vůbec na její hrob? Nebo jak to vlastně mají s výchovou jejich dcer? Moc by mě to zajímalo. Oni se pořád předhánějí kolik mají pozemků a aut. Příjdou mi moc takový materiálně postavený a přitom asi neznají hodnotu správnou života? Děkuji s pozdravem

Lucie 

13.8.2025

Milá Lucko,
sousedé se se smrtí holčičky už dávno smířili, ale vypadá to tak, že se nechtějí vzdát svého materiálního světa, a tak tomu nepřikládají žádný význam, proč se to stalo a co se za tím skrývá. Holčička měla ukázat nějaké duchovní hodnoty, ale nepochopili nic z toho, co jim chtěla svým odchodem říci. Dál hromadí majetek a nevzdávají se materiálna za žádnou cenu, i když už zaplatili tu nejvyšší, smrt svého dítěte. Není tady žádná šance, že by něco pochopili, něčeho se dotkli a postoupili na vyšší level. Tady už je třeba pouze času, než všechno pochopí. 
Mějte krásné a klidné dny.
Konchedras

5.10. 2025
 
Konchedras 5.10. 2025