Duchovní význam koček
První egyptské kočky
Sluneční výheň spaluje zkamenělý minerální vesmír, jakoby chtěla zlikvidovat i nejmenší náznak života. V oslepujícím světle odolávají pekelnému žáru jen hory a skály. Způsobily to nepředstavitelné síly. Nic živého tu nemůže přežít. Sílící vítr přináší zrnka písku. Malé písečné vlny, jako vzpomínka na neustále vysychající pobřeží, se pomalu dávají do pohybu. Miliardy drobných křemínků se zakusují do země jako miniaturní ostře nabroušené dýky. Vzdušné víry se vznášejí v tichých spirálách v kontrapunktu, jaký dokáže vytvořit jen příroda. Rozlévající se voda rozevírá svou chladivou náruč, jakoby chtěla zmírnit pekelný žár pouště. Postupuje, roste, přelévá se. Mění se v bezuzdný bouřlivý příval. Egypt vznikl následkem střetávání obrovských sil protikladných přírodních energií. V tomto výjimečném kontrastu mezi písečnou nicotou a očistně dotírajícími vlnami se uchytila jedinečná fauna. Zdejší překotný život však nevydrží dlouho. Jen jediné zvíře, evidentně neškodné, všechen ten zmatek přestálo. Divoké kočky se mistrně přizpůsobily životu v pouštích. Díky své velikosti se mohly ukrýt i v nepatrné prohlubni a uniknout před extrémními teplotami. K nasycení jim stačili jen drobní živočichové. Díky mimořádně vyvinutému sluchu, který zachytí sebenepatrnější šelest, dokázaly snadno ulovit plaché hlodavce. Jak ale došlo k setkání pouštní kočky s lidskou rasou?
Egypťané vysvětlují objevení koček zajímavou legendou. Aby mohli kněží uctít bohyni Sachmet[1], zpodobňovanou jako ženu se lví hlavou, potřebovali živé lvy. Zobrazení zvířete nemohlo skutečnou komunikaci s bohyní zajistit. Bezpodmínečně nutná byla tedy přítomnost zvířete co nejpodobnějšího samotné bohyni. Jediné místo s hojným výskytem lvic je ve vzdálené Nubii. Každý rok se do těch míst vydávají poslové, aby obstarali nové přírůstky do posvátného zvěřince. Cestou občas narazí na podivné předměty, které jakoby připomínaly, že příroda je plná neznámých tvorů. Nebezpečných i neškodných. Mlčenlivá poušť dlouho uchovává pozůstatky zmařených životů. Jednou výprava pokračovala do vzdálených míst až ke všemi zapomenutému městu. Poslové jsou konečně u cíle. Rychle zamíří za obchodníkem se zvířaty. Nubijec, který je přivítal, právě získal pár nových šelem odněkud z pouště a vysvětluje jim, jak vzácný druh to je. Egypťané si tvorečka zvědavě prohlížejí. Jsou příjemně překvapeni a neskrývají nadšení. Živě debatují a gestikulují, jak je v jejich kraji zvykem. „To je ale krásné lvíče!“ Obchodník se jim ale směje a vysvětluje, že nejde o lvíče, ale o kočku. Egypťané, kteří kočku nikdy neviděli, ji rozhodně chtějí získat. Smlouvání bylo dlouhé, ale úspěšné. Kněz bohyně Basted[2] bude spokojen. Kočka byla triumfálně přivezena do Egypta, kde způsobila obrovskou senzaci. Nový živočišný druh vstoupil do země. Bude mít výjimečný osud.
„Ne že by kočky byly nějaké loutky. V žádném případě. Jsou to živí, dýchající tvorové. Když dojde ke kontaktu s jinou bytostí, je to vždycky smutné: náhle vidíme svou omezenost, bolest, strach a neodvratnou smrt. V tom spočívá podstata kontaktu. To všechno vidím, když se dotknu kočky a po tvářích mi začnou téct slzy.“[3]
--------------------------------------------------------------------------------
[1] … Bohyně Sachmet byla krutým projevem bohyně, ať už Hathory, Bastety (kočičí bohyně v Búbastidě v nilské Deltě) nebo bohyně matky Mut, v jejímž chrámu v Karnaku se za vlády 18. dynastie Amenhotepa III. (přibližně 1390-1352 př. n. l.) nacházelo obrovské množství soch Sachmety - zdá se, že na každý den byla určena jedna soška.
[2] … Bohyně Bastet byla ztělesnění rafinované ženskosti. Tak jako u každé ženy či kočky, v jejíž podobě bývala zobrazována, i u Bastet se za jejím klidem skrýval netušený temperament, který ji mohl změnit v obávané stvoření. Byla považována za ochránkyni lidstva.
[3] … Burroughs, William, S. Kočka v nás. VOLVOX GLOBATOR: Praha, 2002. Str.75, řádek 2-6.
Zdroj: www.kocicak.estranky.cz/
Konchedras 18.5. 2014
