Vztah k mužům v rodině

V poslední době se zamýšlím, kde je příčina toho, že všechny ženy v naší rodině mají těžký život, bez hezkých vztahů s muži a je jim ubližováno. Vím, že co člověk očekává, to také dostává. Ale kde je příčina v našem rodě toho všeho? Na muže je nahlíženo jako na vetřelce, na něco, s čím se musí bojovat a čím se musí pohrdat. Ten pocit má za následek, že před hodnými muži prcháme a necháváme se týrat těmi špatnými. To je špatný a pokřivený přístup ke vztahům a je hluboko v naší rodině.

Včera mne kontaktovala moje zemřelá babička s informací, že jedna z prababiček v našem rodě byla znásilněna, a to trauma se takto nese celou generací žen, mými dcerami nevyjímaje. Snažíme se rodové záležitosti se starší dcerou čistit, jak se dá, pracujeme na sobě, ale stále se tam mnoho věcí ještě neodkrylo.
Proč to píšu, babička mi tady zanechala vzkaz na web, nejenom pro nás, ale pro všechny ženy:

„Žena potřebuje zažívat pocit, že je obdivována, hýčkána a milována. Pokud se obává tohoto pocitu, obává se být ženou. Pokud se k ní někdo příliš přibližuje, stává se nepřítelem a vetřelcem, aniž by ji jakkoli ohrožoval. Znamená to, že je něco v jejím nastavení špatně a že by na sobě měla začít pracovat. Mohou tam být zažitá traumata žen v rodině, a to se přenáší z matky na dceru po celé generace. . Nastává čas, aby si ženy uvědomily, že muži nejsou tím zlem, kterého se tolik bojí, ale jejich vlastní vzpomínka z rodu žen.“

Pokud se někde rodí samé dcery, je někde problém a je třeba zapátrat kde. Dcery zároveň učí matku být zase ženou, aby se vrátila ke své ženské podstatě.

Konchedras 3.11. 2017

Z diagnostik

"Je tady něco jako nezpracovaná minulost v minulých životech, kdy mohou ženy pociťovat vůči mužům určitou zášť. Není to nic neobvyklého. Vzhledem k minulosti lidstva se s tím setkává valná většina žen (i já), kdy každá to prožívá jiným způsobem, a každá v sobě nese určitou křivdu a násilí páchané na ženách v minulosti (nedávno jsem si uvědomila, že se to u nás v rodě táhne napříč celými generacemi).
Odstranit tohle provinění mužů v minulosti není snadný úkol ani pro jednu ženu. Je třeba odpustit všem mužům ve svém životě, nalézt tu rovnováhu a ten klid a probudit tu ženu v sobě, která je částečně malým dítětem, moudrým, ale důvěřivým a soucitným, kdy zapomíná na všechny křivdy v minulosti a soustředí všechnu svoji lásku do jednoho cíle. Milovat tady a teď a nikdy se už nevracet do temné minulosti své duše a odpouštět."

"To je později zaznamenaná myšlenka, že mají v rodině problémy s muži všeobecně. Nesouvisí to s malým sebevědomím, ani s nechutí se vdávat, ani s nepovedenými manželstvími v rodině. Manželství si může vychutnat jen člověk, který je vyrovnaným sám v sobě, aby tomu druhému mohl nabídnout pomoc, když ji bude ten druhý potřebovat. Ale tohle je něco jiného, co se nedá slovy popsat, ani vysvětlit. Je tam jakási zloba a nenávist zasazená do této rodiny. (Tady je vidět jakýsi muž, s dlouhým vousem a dlouhými bílými vlasy, ve zbroji, přibližuje se s pochodní v ruce. Vidím dlouhý, bledý obličej s hrozivým výrazem, dlouhou přilbici, dlouhou drátěnou košili, dlouhý bílý plášť, snad křižák. Chtějí smrt, vidím meče, vysoké muže na koních, mávají s meči proti nebi, dostávají se k branám města, město hoří a Alenka hoří v něm). Obrazy, které už vyprchaly, ale je to v Alence stále živé. Nenávist k mužům, strach z mužů, strach, že bude hořet jako tenkrát. Ublíží ji, a zapálí. Strach z mužů na nekonečné hranici života. Něco se děje v její hlavě. Přichází chlad, touha po pomstě, bojovat a mstít se, zápasit a nikdy se nepoddat. Nikdy se nezlomit, nikdy na sobě nedat najevo bolest, ztvrdnout jako kámen. Nemožné, ale Alenka se o to pokouší. Ještě to stále přetrvává, ještě to neskončilo. Ještě je to v Alence, v jejích dětech, v celé generaci žen rodu, přibližující se muž s pochodní. Alenka musí tomu muži odpustit a za jednoho z nich se provdat."

Dcera a otec

Otec hraje v životě ženy výraznou roli. Je jí příkladem muže a utváří v ní ženu. Pokud otec z nějakého důvodu v rodině chybí, dcera to velice silně vnímá a pociťuje jako křivdu, neboť jí otec chybí. Vidí, jak se ostatní tátové starají o své dcery, nebo jak se tátové starají o její kamarádky. Nepřítomnost otce v její rodině je pro ni bolestná a zraňuje ji. Tuto křivdu si pak v sobě nese až do dospělosti. Přenáší ji až do dospělosti na všechny muže. Myslí si, že všichni muži jsou špatní, nespolehliví a podobně. Vždy bude potom od všech mužů očekávat jakoukoli špatnost, nikdy jim nebude plně důvěřovat. Ale co očekává, i třeba podvědomě, to také dostává. Ženin život pak provází nedůvěra k mužům, neschopnost seznámit se, neschopnost rozpoznat, který muž má dobrý, anebo vadný charakter, komplikace a problémy s muži, problematické vztahy...

Je třeba, aby v sobě žena vztah ke svému otci zpracovala a odstranila křivdu, kterou v sobě vůči svému otci má. To je první krok k nápravě ve vztazích. Je třeba otce pochopit a odpustit mu, ať už byly důvody jeho nepřítomnosti v rodině jakékoliv. A ani tehdy ještě nemá vyhráno. Vše je zasunuto příliš hluboko v její duši.

Otec v životě ženy vždy přináší obraz o mužském světě, ale co když tato role v životě ženy chybí? Kdo ji přejímá místo jejího otce? Pro ženu, která neměla otce, je muž tím,koho nezná. A co neznáme, to nám nahání trochu strach. Sama jsem neměla otce celý svůj život a dodnes se dívám na muže tak trochu jako na mimozemšťany. Nejsem v tomto, myslím sama, mnoho žen otce nikdy nemělo a nemá. Marně jsem ale hledala cokoliv na toto téma, tedy dcera bez otce.  Možná je to trochu ošemetné téma. Dcera bez otce je jakoby napůl vytržena z reálného života a je o mnohé ochuzena.

Kdysi se zkušenosti starších žen předávaly mladším ženám prostřednictvím ženských kruhů, nebo v ženských kolektivech, které měly jak společenskou, sociální, tak i náboženskou roli. Dnešní ženy se snaží na tuto tradici navazovat, neboť si uvědomují důležitost těchto ženských sesterských kruhů, kdy si předávaly zkušenosti ze všech oblastí svého života. V těchto ženských kruzích by mohla žena nalézt odpovědi i na téma otec, muž.

Konchedras 19.7. 2021