Vztah k mužům v rodině
V poslední době se zamýšlím, kde je příčina toho, že všechny ženy v naší rodině mají těžký život, bez hezkých vztahů s muži a je jim ubližováno. Vím, že co člověk očekává, to také dostává. Ale kde je příčina v našem rodě toho všeho? Na muže je nahlíženo jako na vetřelce, na něco, s čím se musí bojovat a čím se musí pohrdat. Ten pocit má za následek, že před hodnými muži prcháme a necháváme se týrat těmi špatnými. To je špatný a pokřivený přístup ke vztahům a je hluboko v naší rodině.
Včera mne kontaktovala moje zemřelá babička s informací, že jedna z prababiček v našem rodě byla znásilněna, a to trauma se takto nese celou generací žen, mými dcerami nevyjímaje. Snažíme se rodové záležitosti se starší dcerou čistit, jak se dá, pracujeme na sobě, ale stále se tam mnoho věcí ještě neodkrylo.
Proč to píšu, babička mi tady zanechala vzkaz na web, nejenom pro nás, ale pro všechny ženy:
„Žena potřebuje zažívat pocit, že je obdivována, hýčkána a milována. Pokud se obává tohoto pocitu, obává se být ženou. Pokud se k ní někdo příliš přibližuje, stává se nepřítelem a vetřelcem, aniž by ji jakkoli ohrožoval. Znamená to, že je něco v jejím nastavení špatně a že by na sobě měla začít pracovat. Mohou tam být zažitá traumata žen v rodině, a to se přenáší z matky na dceru po celé generace. . Nastává čas, aby si ženy uvědomily, že muži nejsou tím zlem, kterého se tolik bojí, ale jejich vlastní vzpomínka z rodu žen.“
Pokud se někde rodí samé dcery, je někde problém a je třeba zapátrat kde. Dcery zároveň učí matku být zase ženou, aby se vrátila ke své ženské podstatě.
Konchedras 3.11. 2017