Text k meditaci:
Procházíš se lesem po spadaném listí.
Všude je klid a ticho, slyšíš pouze své kroky a občasné zapípání ptáků.
Slunce pomalu zapadá a prosvítá mezi kmeny stromů.
Les je tichý a klidný.
Ve vzduchu cítíš vůni spadaného listí.
Zhluboka dýcháš a pomalu se nadechuješ a vydechuješ vůně lesa.
Vane okolo tebe lehký větřík.
Procházíš okolo pramene, který potichu bublá a ztrácí se mezi kameny.
Procházíš mezi kmeny stromů, jsou tiché a vznešené.
Zhluboka se nadechuješ toho tichého lesa.
Vcházíš do středu hlubokého lesa.
Šustící listí pod tvýma nohama voní.
Les se stává postupně hlubším a tmavším, je tam veliké ticho.
Listnaté stromy vystřídaly jehličnaté.
Vnímáš to ticho a ten klid, zhluboka dýcháš.
Překračuješ vlastní stín a dostáváš se do svého nitra, do své duše.
Je hluboké ticho a ty vyčkáváš, protože víš, že někdo přichází, pomaličku a nenápadně, velice potichu.
Slyšíš šepot lesních bytostí, i ony čekají na jeho příchod.
Nesnažíš se utéct, protože víš, že on je schopen ti pomoci.
Už přichází jednorožec, vznešený, bílý a celý zářící.
Vnímáš jeho čistotu, která z jednorožce vyzařuje.
Je krásný a vznešený.
Přichází k tobě, až se tě téměř dotýká.
Nebojíš se a natahuješ ruku, aby ses ho dotkla.
Jeho roh září čistým světlem, celý jednorožec září.
Dotýkáš se jeho hebké srsti a cítíš, jak se jeho světlo rozproudí i ve tvém těle.
Je to čisté, bílé světlo, které má léčivou moc.
To světlo je plné lásky a pochopení.
Světlo proniká až hluboko do tvé duše, zůstává tam a září.
Září tak jasně, že září celá tvoje bytost, stejně jako jednorožec.
Stojíte vedle sebe a oba záříte čistým a jasným světlem.
Světlo má léčivou moc a je plné lásky, bolest odchází z tvého těla a nikdy se nevrátí.
Víš to, vnímáš čistotu toho světla.
Krásné bílé světlo proudí celým tvým tělem až do konečků prstů, celá záříš jako jednorožec.
Stojíte vedle sebe a ty vnímáš jeho lásku, pochopení, moudrost a čistotu.
Ví o tobě vše a očišťuje tě svým jasným, bílým světlem, které ti dává lásku a sílu.
Nezapomeň na tento pocit, který máš a drž světlo jednorožce uvnitř sebe. Jeho čistota a láska tě bude stále chránit.
Pouštíš se jednorožce a děkuješ mu.
Otáčí se a pomaličku se ztrácí mezi kmeny vysokých stromů.
Pomalu se vracíš stejnou cestou, jako jsi přišla.
Procházíš mezi stromy, které postupně řídnou.
Slunce stále ještě nezapadlo a prosvítá mezi kmeny stromů.
Přicházíš na stezku, která se vine z lesa ven.
Jdeš po ní, až se dostaneš na prosluněnou mýtinu.
Jsi venku z lesa.
Nadechni se a otevři oči…
Konchedras 18.4. 2018