Úsměv Marie Rosůlkové


Ve výstřižcích po babičce, ze starých časopisů Vlasta jsem našla tento článek:


„Zasloužilou umělkyni Marii Rosůlkovou nemusím jistě představovat. Známe ji z nesčetných množství rolí divadelních, filmových i televizních. Dlouho obdivujeme její umění, její půvab i její úsměv. Mám dojem, že paní Rosůlková je stále lepší, roztomilejší a vtipnější.


Jednoho červencového odpoledne jsem zazvonila u dveří klidného bytu na nábřeží Vltavy, kde žije už padesát let a požádala ji o rozhovor. Vlastně o radu, jak žít s úsměvem. Na zahrádce za okny dorůstaly růže, sýkorka si přišla pro oříšek, jak byla zvyklá, až na okno do kuchyně.


Paní Rosůlková se na mne podívala a řekla: „ Já nevím, jestli vám řeknu nějakou moudrost. Víte, já osobně mám důvěru a jistotu, že vše, co se děje, má pro člověka význam. Nic není marné, vše, co prožívá, utváří jeho osobnost. Příroda má své zákony, i lidem je život určen jejich zdravím, zjevem, nadáním a hlavně jejich vlastnostmi. Člověk za ně nemůže, ale každý má možnost, spíš povinnost, se sám poznat a špatné vlastnosti ovládat a krotit. Mám ráda hru Theseus mořeplavec. Když přijde Theseus na ostrov k Minotaurovi, obludě, která na sebe bere různé podoby a je nepřemožitelná, vidí najednou sám sebe. Minotaurus se změní v Thesea. A Theseus, chce-li zvítězit, musí zvítězit sám nad sebou.


Nejen radost, ale i zklamání a bolest má člověk přijmout jako kus života, který plyne a povede dál. Nesmí si myslet, že ve svém zármutku prožívá něco ojedinělého. Každý má své trápení. Je zbytečné o tom mluvit. Čím více se člověk zabývá tím, co ho sužuje, tím hůře se z toho dostává. Je to jako začarovaný kruh. Babrat se v tom, co ztěžuje život, co nejde napravit, jen prohlubuje nesnáze a trápení.


Někdy mohou mít i určité vady své výhody, jde o to, jak to kdo bere. Já jsem například krátkozraká. Brýle nosím málo, v divadle, ani při zkouškách nikdy. Ve většině rolí by to vadilo, a kdybych si na ně jednou zvykla, neviděla bych bez nich vůbec nic. Jen jednou jsem hrála v brýlích a byla jsem překvapená, kolik je v hledišti lidí. Trochu mě to trémovalo. Takhle přijdu na scénu a prostě nevidím, jestli někdo zívá nebo spí a věřím, že všichni mají zájem a že se mnou prožívají mou postavu.“
 

Zdroj: Vlasta 51

 

Konchedras 29. 6. 2018