Skřítci

Se skřítky jsem se setkala několikrát, v jednom bytě jsme s nimi dokonce žili pohromadě, ale nikdy jsem neměla štěstí je spatřit. Jejich přítomnost je doprovázena drobnými, neobvyklými příhodami, ztrácením a nalézáním předmětů na neobvyklých místech v domácnosti. Stala se mi zajímavá příhoda se skřítky i v lese. Tehdy jsem pro ně pohodila pár drobků chleba pod strom a následně našla na zcela ztvrdlém a písčitém okraji lesa, který byl přehledný a předtím holý, nádherného, velikého kozáka. Přísahala bych, že tam ta houba předtím nebyla. A že to byla odměna za ty drobky.
Podoba skřítků je víceméně taková, jak se malují. Drobounká postavička s velikou hlavou, velikýma očima a ohromnýma ušima. Stále je veselý a dobře naložený, ale běda, když si jej pohněváte. Umí se dokonale mstít. Na druhou stranu, jestliže je nám příznivě nakloněn, jeho pomoc je nepostradatelná. Lidé v dřívějších dobách o tom věděli své a připravovali pohoštění skřítkům ve svých domácnostech, kdy jim vařili kaši a pokládali ji na zem v miskách, anebo ponechali z večeře alespoň pár drobků a zbytků pro skřítky. To není tak obtížné a skřítci se nám za to bohatě odmění.