Pozdravení- Donát Šajner
Pozdravujte tam orly. Jen sen je s nimi v modré výšce.
Zapomenuta je tíže a návrat domů ukazuje paprsek slunce.
Buď pozdraveno hnízdo, odkud vylétá Fénix k ohni.
Já nikdy nebyl hostem orlů, vždycky jen šípků a polních cest.
Ale vím, že výška nad rybníky je bez konce. Orlí.
Nikdy tam nevylétne kouř domova a dým natě padá do údolí.
Proto jim nezávidím.
Co vědí o snu, s nímž člověk překonává bezbřehý čas?
Co vědí o touze, která věčně předbíhá východy slunce?
Já vždycky hledal stopu v prachu země.
Rozkymácenou, zastavující, přešlapující a zas rozběhlou,
co stokrát vyšla do světa, smutkem obolavěná.
Já nesnil let, já chvěl se dechem bříz a borovic
a krok za krokem nabíral tíži země.
Pozdravujte tam orly. Jejich je výška, nám patří dálka.
A to je muž a žena a to je láska, rod i smrt.
A zajíkavá píseň, která ví, že někde v dálce je chorál.
A to je srdce, co rytmuje řád tohoto světa.
Nad výšky orlů vzlétá víra, co bude.
Nad výšku letů orlů tryská jistota, že to být musí!
A je to člověk, živel, co sám v sobě živly krotí.
Dal uzdu času a ptá se, odkud, kam...
Pozdravujte tam orly, olovnice modrého nekonečna.
Já zdravím dálku obzorů, abych si připomněl:
Výška je sen, co nás zdvihá.
Země je život.
Konchedras 29.10. 2015