Carlos Castaneda - Učení dona Juana

"Já jenom kráčím po cestách, které mají srdce. Po kterékoliv cestě,
která má srdce. Po nich putuji a jediné, co mě zajímá, je abych je
prošel až na sám konec.

     A jak tak jdu, tak bez dechu jenom zírám a zírám.

"Hledat a obdivovat zázraky všude kolem sebe. Unavíš se, když si budeš prohlížet jenom sebe. A ta únava způsobí, že budeš slepý a hluchý k čemukoliv jinému."

"Ne. Nikdy se na nikoho nezlobím. Žádná lidská bytost nemůže udělat něco tak důležitého, abych se rozzlobil. Na lidi se člověk zlobí, když cítí, že jejich činy jsou důležité. Takhle já už dávno neuvažuju."

... Každá cesta je jen jednou z mnoha  . Nikdy nesmíš zapomínat na to, že cesta je jenom cesta. Jestliže cítíš, že bys po nějaké neměl jít, nesmíš na ní za žádných okolností zůstat. A abys měl jasno v hlavě a mohl to poznat, musíš žít ukázněný život. Jedině tak pochopíš, že cesta je jenom cesta a že není žádná urážka pro tebe ani pro ostatní, když ji opustíš, jestliže ti tak velí tvoje srdce. Ale až se budeš rozhodovat, zda po cestě jít nebo ji opustit, nesmíš se nechat ovlivnit strachem nebo ctižádostí. Varuji tě. Každou cestu si pečlivě a vědomě prohlédni. Zkus ji tolikrát, kolikrát uznáš za vhodné. A pak se zeptej sám sebe, jenom sám sebe, jednu otázku. Je to otázka, kterou si kladou jen velmi staří lidé. Můj dobrodinec mi o ní řekl, když jsem byl příliš mlád a moje krev byla příliš vášnivá na to, abych jí porozuměl. Teď už jí rozumím. A řeknu ti ji. 'Má tato cesta srdce?' Všechny cesty jsou stejné, nevedou nikam. Jsou cesty, které vedou křovím nebo do křoví. Během svého života jsem prošel dlouhé, dlouhé cesty, ale nikam jsem se nedostal. Už rozumím otázce svého dobrodince. Má tato cesta srdce? Jestliže má, je to dobrá cesta. Jestliže nemá, není k ničemu. Ani jedna z nich nikam nevede. Ale jedna z nich srdce má a druhá nemá. Cesta po té první je radostná. Dokud po ní jdeš, jsi s ní zajedno. Ta druhá tě donutí, abys proklel svůj život. Ta první tě posiluje, ta druhá tě oslabuje."