Pravil arch sněhobílého papíru: "Čistým jsem byl stvořen a čistým chci zůstat navždycky. Raději bych shořel a obrátil se v bílý popel, než strpět, aby se mě dotklo něco temného nebo se ke mně přiblížilo něco nečistého."
Kalamář slyšel co říká papír, a smál se ve svém temném srdci; avšak nikdy si netroufl přiblížit se k němu. Také různobarevné tužky ho slyšely, ale ani ony se k němu nikdy nepřiblížily.
A sněhobílý arch papíru zůstal čistý a nedotčený navždycky - čistý a nedotčený - a prázdný.
