Želva, dárkyně života

Stalo se to dávno, hned v době, kdy byl objeven ostrov Chorai. Tehdy ten ostrov ještě nebyl tak šťastný, jako nyní a ničím se od jiných ostrovů nelišil. Jednou se přiblížil den, kdy vládce toho ostrova měl narozeniny. Všichni obyvatelé ostrova, od ministrů až po prosté rybáře, chtěli svému vládci blahopřát. Ve stínu skalnatých hor u moře, žil ladík Taro. Rodiče mu už dávno umřeli. Přestože byl chudý sirotek, chtěl i on přivést svému vládci k narozeninám dárek a popřát mu dlouhého života.
Dlouho rozmýšlel, co by vládci daroval. Protože na dárek neměl peněz, rozhodl se, že přinese vládci rybu ulovenou v moři. Vzal udici a šel k moři na ryby. Nejcennějším úlovkem je ryba zvaná tai. Řekl si, že vládce bude jistě spokojen, přinese-li mu jako dárek živou rybu tai. Taro hodil udici do moře a skutečně, za chvíli rybu tai ulovil. Hoch se zaradoval a uložil ji do košíku. Teď teprve viděl, že ryba je malá a proto znovu hodil udici. Za chvíli se mu zdálo, že opět něco bere. Počal vytahovat udici, ale kořist byla příliš těžká. "To je jistě velká ryba," řekl si. "Kdybych spěchal, udice by se mi přetrhla a ryba by mi utekla," opatrně vytahoval udici a když ji konečně vytáhl, uviděl, že nechytil velkou rybu, ale želvu.
"Cože? Takovou ohavu jsem chytil? Teď chápu, proč se mi zdál úlovek tak těžký! Nemám jí polámat kosti?" Už se chystal, že ji hodí zpátky do moře, když tu zaslechl hlas: "Počkej Taro! Abys nelitoval!" Taro se rozhlížel, kdo to mluví, ale na blízku nikdo nebyl. "Klame mě sluch? Snad se mi to jenom zdálo," řekl si. Když však se však zase chystal hodit želvu do moře, ozval se týž hlas znovu: "Počkej Taro! Abys nelitoval!"
Zdálo se mu, že to mluví želva. "To ty mluvíš, želvo?" zeptal se. "Ano, já," odvětila želva stejným hlasem. "Co chceš?" zeptal se jí a želva mu odpověděla: "Ty prý chceš, Taro, donést vládci k narozeninám dárek?" "Ano," odvětil Taro. "Proto jsem chtěl chytit rubu tai, ale tys mě zdržela." "Nechtěla jsem tě zdržet," řekla želva. "Schválně jsem se chytila na tvou udici. Dones mě vládci místo ryby tai!" Když to Taro uslyšel, zamyslel se. "Že ses schválně chytila na mou udici? A bude z tebe mít vládce radost, když tě donesu místo ryby tai?" "Buď klidný," pravila želva. "Vždyť víš, že se říká: Kuru sen nen kame man nen - to znamená - volavka tisíc let života, želva deset tisíc let života. Proto nenajdeš k vládcovým narozeninám vhodnějšího dárku." "Opravdu?" radoval se Taro. "Pak bych jistě nenašel dárek vhodnější. Chycenou rybu tai mohu hodit do moře." Jen to dopověděl, už se chystal hodit do moře svou mrskající kořist, ale želva znovu promluvila. "Počkej Taro! Abys nelitoval! Vždyť tys schválně ulovil rybu tai, nechceš-li ji přinést darem, můžeš ji sníst, nebo ji můžeš prodat v krámku." "Ne," řekl Taro, "proto si ji nenechám. Dnes jsem ulovit jen dárek." To řekl Taro a pustil rybu do vody. Ryba radostně mrskla ocasem a ploutvemi a zmizela v moři.
Nastal den panovníkových narozenin. Hned od rána plnili palác lidé, kteří přišli, vládci blahopřát. Dárků se sešly celé hory.
K vládci přistoupil i Taro a v rukou nesl obyčejnou želvu. "I já vládče, se osměluji tobě blahopřát k dnešním narozeninám a jako dárek jsem ti přinesl starou želvu. Prosím, abys ji ode mě vlídně přijal." S těmito slovy podával želvu vládci.
"Tys mi donesl nejmilejší dárek. Větší radost mi nikdo nezpůsobil," odvětil panovník. Vzal želvu do svých rukou a hladil ji po krunýři. Tu však želva jakoby se polekala, stáhla se celá do krunýře a padla na zem. Když ji zvedli, byla mrtvá.
Taro i celý vládcům dvůr strnuli. Panovník rázem změnil výraz tváře. "Taro, tys mi přinesl mrtvou želvu. To měl být tvůj dárek pro štěstí? Cos tím mínil, opovážlivče?"
Když panovník zahrnul Tara výčitkami, vzchopili se také jeho ministři. Sáhli po rukojeti mečů a chystali se, že smělce na místě ztrestají. Taro se celý chvěl.
Tu však z pozadí paláce vystoupila krásná princezna.
"Počkejte! Počkejte!" volala. "Počkej otče! Abys nelitoval! Proč chceš ztrestat Tara, když ti přinesl tak milý dárek?"
"Milý dárek?" odvětil vládce. "Vždyť mi přinesl mrtvou želvu, a to je špatné znamení. Ten ničema usiluje o můj život a proto musí být potrestán!"
"Ale ne," zvolala princezna. "Vždyť želva zemřela na tvé ruce a to je dobré znamení."
"Proč by byla smrt dobrým znamením?" tázal se vládce.
"Jen považ," odvětila princezna, "vždyť se říká: Kame mannen. A to znamená: Želva, deset tisíc let života. A že ti umřela v ruce, to znamená, že ti odevzdala svůj dlouhý život. Vždyť pro to sama zemřela. Nemám pravdu Taro? Že je to tak?"
Taro hned cítil, jak se mu vracejí síly a odvětil: "Ano, tak je to!" a utřel si pot z čela. Teprve nyní pochopil vládce smysl všeho, co se událo a jeho nálada se hned zlepšila.
"Pak je to vskutku šťastné znamení. Takové štěstí hned tak nenajdeš. Všichni se veselte! A ty Taro mi odpusť, že jsem tě zahrnul výčitkami."
Tak všechno šťastně skončilo a Taro s poctami opouštěl palác. Sotva však byl za branou paláce, objevila se zase princezna. "Taro, dnes je opravdu šťastný den."
"Princezno," odvětil Taro. "Tys mě zachránila před jistou smrtí. Jsem ti velmi zavázán."
"Ba ne," odmítala princezna, "já jsem vděčná tobě. Vždyť tys mi zachránil život, proto jsem ti přišla poděkovat."
Od té doby dlouhý věk želvy přešel na všechny obyvatele ostrova. Od vládce až po posledního rybáře. A proto se stal ostrov Chorai nejšťastnějším místem na světě.

Konchedras 8.12.2022