Sv. František z Assisi

"Vyšel nad světem jako slunce."
DANTE ALIGHIERI

Narodil se někdy na přelomu let 1182-83 jako syn obchodníka Petra Bernardone v Assisi. Ještě dnes můžeme uvidět části Bernardoneho domu a místo, kde se František narodil.

V mládí se František nikterak nevyhýbal světským zábavám, jeho cílem byla kariéra rytíře. V roce 1202 odešel do války mezi Assisi a Perugií. Jednoroční zajetí v tmavých sklepeních Perugie přispělo k obratu.

V roce 1205 došlo k rozhodující události. František se modlil v malém kostelíku sv. Damiána. Náhle uslyšel, jak k němu mluví Kristus z kříže: "Františku, dej zase do pořádku můj rozpadlý dům!" František pochopil tuto výzvu doslova, prodal četné balíky sukna svého otce a předal výtěžek faráři u sv. Damiána, aby mohl opravit kapli. Otec vybídl Františka, aby vrátil kupní cenu nebo se vzdal dědictví. František všechno vrátil - a navíc se ještě vzdal dědictví. Před zraky biskupa a velkého množství lidí se zbavil svých šatů a nahý vyběhl z města.

Krátce nato uslyšel František při mši v kostelíku P. Marie Andělské (Santa Maria degli Angeli) slova Lukášova evangelia: "Neberte s sebou ani měšec ani mošnu a žádnou obuv." Tehdy se zrodil "Poverello", nejchudší z chudých. Odložil obuv, navlékl si hnědou kutnu, převázal ji provazem a vydal se jako žebrák na cesty.

Brzy se k Františkovi, kterého obyvatelé Assisi považovali za blázna, připojilo několik stejně smýšlejících druhů. Jako učedníci Ježíšovi procházeli Umbrií a kázali. Každý musel složit slib chudoby.

V roce 1210 se František vypravil s dvanácti druhy k papeži Inocenci III. do Říma, kde získal potvrzení první jednoduché františkánské řehole, která se nedochovala. To byl okamžik zrodu františkánského řádu. V roce 1212 založila Klára z Assisi "ženskou" větev františkánů, řád klarisek, zvaný také "druhým řádem".

Od benediktinů dostal František darem kostelík P. Marie Andělské s kouskem půdy. Nazval ho Porciuncula a zřídil vedle kostela kmenový klášter františkánského řádu. V r. 1221 založil tzv. třetí řád (terciáře) a otevřel tak laikům přístup k řádu Menších bratří (minoritů). V listopadu 1223 potvrdil papež Honorius III. novou řeholi františkánů, nazývanou "konečnou" (definitivní).

24. září 1224 se během hluboké extáze na hoře u La Verny na Františkově těle objevily jizvy (stigmata) Ježíše Krista. Šlo o první bezpečně dosvědčenou stigmatizaci vůbec.

František byl v posledních letech před smrtí velmi těžce nemocen, hrozilo mu oslepnutí, pro silné bolesti končetin se často skoro nemohl hýbat. Bratři se pokusili vyléčit jeho oční chorobu a dopravili jej v létě 1226 do slavné lékařské školy v Sieně. František zde nadiktoval svému nástupci ve funkci řádového generála, bratru Eliášovi, svou poslední vůli.

Na márách dopravili těžkooděnci Františka zpět do Porciunculy. Zde ho položili na podlahu chatrče, kde v noci 3.10. 1226 zemřel. Teprve příštího dne objevili bratři stigmata na jeho těle. Necelé dva roky po jeho smrti, 16.7. 1228, prohlásil Řehoř IX. Františka za svatého. Den předtím položil papež základní kámen k bazilice sv. Františka, která měla uchovávat jeho ostatky. Když byl roku 1230 spodní kostel dohotoven, dal tam bratr Eliáš pohřbít tělo zakladatele řádu na tajném místě - z obavy před lupiči relikvií. Teprve po staletích, po několikerých marných vykopávkách, byla roku 1818 nalezena podzemní krypta se světcovými ostatky a později vytvořen současný náhrobek.