PROČ SE KOCOUR MYJE PO JÍDLE

Jednou zalétl vrabec na selský dvůr a začal tam klovat zrní.

Poskakoval si po trávě, sbíral zrníčko po zrníčku, a za rohem ho pozoroval hospodářův kocour. A najednou ze všeho dívání hup na vrabce! Lapil ho za křídlo a povídá:

„To nebude dnes špatná snídaně!"

„Ale, ale, pane kocoure!" zaštěbetal vrabec. „Snad mě nechcete sníst?"

„Mám se s tebou snad mazlit či co?" prskl kocour a chystal se ukousnout vrabci hlavu.

„Styďte se přece, pane kocoure!" zaštěbetal zase vrabec. „Vždyť jste se zapomněl umýt! Copak nevíte, že váš pán a paní i všichni lidé na světě se nejdřív umyjí a teprve potom jdou snídat?"

„To máš pravdu!" řekl kocour a zdvihl tlapku, aby si pěkně umyl tlamičku.

Vrabčák se dlouho nerozmýšlel a hop! — uskočil, zatřepetal křídly a uletěl.

Kocour se náramně rozzlobil.

„No počkej, teď už mě nenapálíš!" řekl, „ať si to lidé dělají, jak chtějí, ale já budu nejdřív snídat a teprve potom se budu mýt."

A od těch dob se všichni kocouři na světě myjí po jídle.