PROČ SE KOCOUR MYJE PO JÍDLE
Jednou zalétl vrabec na selský dvůr a začal tam klovat zrní.
Poskakoval si po trávě, sbíral zrníčko po zrníčku, a za rohem ho pozoroval hospodářův kocour. A najednou ze všeho dívání hup na vrabce! Lapil ho za křídlo a povídá:
„To nebude dnes špatná snídaně!"
„Ale, ale, pane kocoure!" zaštěbetal vrabec. „Snad mě nechcete sníst?"
„Mám se s tebou snad mazlit či co?" prskl kocour a chystal se ukousnout vrabci hlavu.
„Styďte se přece, pane kocoure!" zaštěbetal zase vrabec. „Vždyť jste se zapomněl umýt! Copak nevíte, že váš pán a paní i všichni lidé na světě se nejdřív umyjí a teprve potom jdou snídat?"
„To máš pravdu!" řekl kocour a zdvihl tlapku, aby si pěkně umyl tlamičku.
Vrabčák se dlouho nerozmýšlel a hop! — uskočil, zatřepetal křídly a uletěl.
Kocour se náramně rozzlobil.
„No počkej, teď už mě nenapálíš!" řekl, „ať si to lidé dělají, jak chtějí, ale já budu nejdřív snídat a teprve potom se budu mýt."
A od těch dob se všichni kocouři na světě myjí po jídle.