Přípitek - Rasul Gamzatov
Přípitek prvý, kamarádi milý,
komu ho určit, čemu připít smím?
Slunci. Božínku, snad jsme nezhřešili,
když přátele své srovnáváme s ním.
Připijme květům, ptákům na jasanech,
zdá se mi, že když přemůže nás cit,
tak trochu se jim všichni podobáme.
Na ptáky, věru, budeme teď pít.
Na jeřáby, co s létem se vždy vrátí
a odlétají od nás v jiný svět,
ať na jaře se všichni zase vrátí,
ať bez nehody vrátí se jim let.
Můj přípitek se rovným dílem týká
ptáka, ať pěje, nebo bývá tich.
I husám patří, což se nedotýkal
brk jejich stránek básníkových?
Připíjím jelenu, jenž hrdě stojí
na skále kdesi s bujným parožím,
na to, aby se kulka z pušky mojí
rozpleskla o kámen a minula se s ním.
Na topol piji, mlaďoučký a přímý,
v průzračných kapkách deštíků a vod
ať bez bouří a bez sucha a zimy
s mým chlapcem roste jako o závod.
Na věrné druhy pozdvihuji sklenku
na všechny, jimž je svato přátelství,
známé i ty, co bloudí kdesi venku
a mně i vám jsou dosud neznámí.
Na děvčátko. My dva se rádi měli
a já ji škádlil jako malý hoch.
A od té doby jsme se neviděli.
Nuž, abych se s ní brzy setkat moh.
Na mládí piji i na naše ženy,
co trpělivě v horách nesou kříž.
Mužové naši si jich málo cení-
na stáří šedin zdvíhám svoji číš.
Připíjím těm, co za nás zahynuli,
vojákům našim heroických dob.
Na bratra, který nepřátelskou kulí
zasažen, zmizel kdesi beze stop.
Připíjím, aby šlápoty všech padlých
nižádný vichr pískem nezanes
a na hrobech jim květy neuvadly
a jména jejich zněla jako dnes.
Připíjím na to, aby v bílém světě
k nebi už žádný oheň nevyšleh,
já piji bratři, aby našim dětem
nebylo třeba píti za mrtvé.
Aby se každé hrdlo nasytilo
a přátelství všem bylo potřebí,
aby všem lidem volně vždy tak bylo
jak vlnám v moři , hvězdám na nebi.
Připíjím, aby ne po mnoha létech,
však rok od roku náš svět lepší byl,
aby se malý národ na planetě
už nikde malým nikdy necítil.
Aby se lidé nemuseli bát
pro barvu pleti, pro svou řeč a dech
a národnost svou mohli hrdě psát
do pasů, víz a do blanketů všech.
Ať rozpory se neřeší už pěstí
a čestné oči lží neslepnou již.
Já zkrátka piju na pozemské štěstí,
na vaše zdraví, lidé, zdvíhám číš.
Konchedras 29.10. 2015