Přípitek prvý, kamarádi milý,

komu ho určit, čemu připít smím?

Slunci. Božínku, snad jsme nezhřešili,

když přátele své srovnáváme s ním.

 

Připijme květům, ptákům na jasanech,

zdá se mi, že když přemůže nás cit,

tak trochu se jim všichni podobáme.

Na ptáky, věru, budeme teď pít.

 

Na jeřáby, co s létem se vždy vrátí

a odlétají od nás v jiný svět,

ať na jaře se všichni zase vrátí,

ať bez nehody vrátí se jim let.

 

Můj přípitek se rovným dílem týká

ptáka, ať pěje, nebo bývá tich.

I husám patří, což se nedotýkal

brk jejich stránek básníkových?

 

Připíjím jelenu, jenž hrdě stojí

na skále kdesi s bujným parožím,

na to, aby se kulka z pušky mojí

rozpleskla o kámen a minula se s ním.

 

Na topol piji, mlaďoučký a přímý,

v průzračných kapkách deštíků a vod

ať bez bouří a bez sucha a zimy

s mým chlapcem roste jako o závod.

 

Na věrné druhy pozdvihuji sklenku

na všechny, jimž je svato přátelství,

známé i ty, co bloudí kdesi venku

a mně i vám jsou dosud neznámí.

 

Na děvčátko. My dva se rádi měli

a já ji škádlil jako malý hoch.

A od té doby jsme se neviděli.

Nuž, abych se s ní brzy setkat moh.

 

Na mládí piji i na naše ženy,

co trpělivě v horách nesou kříž.

Mužové naši si jich málo cení-

na stáří šedin zdvíhám svoji číš.

 

Připíjím těm, co za nás zahynuli,

vojákům našim heroických dob.

Na bratra, který nepřátelskou kulí

zasažen, zmizel kdesi beze stop.

 

Připíjím, aby šlápoty všech padlých

nižádný vichr pískem nezanes

a na hrobech jim květy neuvadly

a jména jejich zněla jako dnes.

 

Připíjím na to, aby v bílém světě

k nebi už žádný oheň nevyšleh,

já piji bratři, aby našim dětem

nebylo třeba píti za mrtvé.

 

Aby se každé hrdlo nasytilo

a přátelství všem bylo potřebí,

aby všem lidem volně vždy tak bylo

jak vlnám v moři , hvězdám na nebi.

 

Připíjím, aby ne po mnoha létech,

však rok od roku náš svět lepší byl,

aby se malý národ na planetě

už nikde malým nikdy necítil.

 

Aby se lidé nemuseli bát

pro barvu pleti, pro svou řeč a dech

a národnost svou mohli hrdě psát

do pasů, víz a do blanketů všech.

 

Ať rozpory se neřeší už pěstí

a čestné oči lží neslepnou již.

Já zkrátka piju na pozemské štěstí,

na vaše zdraví, lidé, zdvíhám číš.

 

 Konchedras 29.10. 2015