Potkan v umění a pohádkách

Potkan

Andrzej Zaniewski   Román polského autora Andrzeje Zaniewského (*1940) „Potkan“ vyšel v češtině ve stejném roce jako v Polsku, tedy v roce 1990. Ke knize se tedy už dostanete, jen pokud budete využívat služeb instituce zvané knihovna, nebo si ji seženete v některém dobrém antikvariátu. Proč tedy doporučuji knihu tak starou? Tak za prvé dobrá kniha není jen věc vydaná letos, za druhé po čtenářském úspěchu románu francouzského autora B. Werbera „Mravenci“ chci doporučit čtenářům obdobný titul, a za třetí je to výborný a nezvyklý příběh.
Pokud vás stejně jako mnoho dalších fascinoval příběh „Mravenci“ pro jeho netypické prostředí a hrdiny – tedy mravence -, kniha „Potkan“ (orig. Szczur) by neměla uniknout vaší pozornosti. Zatímco mravenci v nás evokují představu hmyzích pracantů a la Ferda mravenec, což zcela vyvrátil svým drsným příběhem B. Werber, potkani, obyvatelé temných sklepení a špinavých kanálů, tuto představu v lidských myslích nikdy nevytvářeli. A autor se nám to ani nesnaží vyvracet. A. Zaniewski své hrdiny mnoho let studoval a pozoroval, než našel dost podkladů pro svoji „autobiografii potkana“, což je vlastně obsah celého příběhu. Nelze se tedy divit, že v době nedávno minulé u našich severních sousedů nemohl pro své dílo dlouho najít vydavatele.

Autor nepoužil jako jeho francouzský kolega ve svém příběhu z důvodu čtenářské atraktivnosti žádných ingrediencí tajemna a fantastiky, ale podal svůj příběh v neupraveném, syrovém stavu. Všechny naše představy o životě potkanů nijak nezkrášloval ani neuhlazoval. Jsou to opravdu bytosti, které se živí vším, od našeho jídla a odpadků po naše těla, a jejich kanibalismus je jen jedním z řešení v době hladu, sexuální pud je nutí stále vytvářet další a další generace, a nebýt jejich přirozených nepřátel, především člověka, skutečně by byli schopni za velmi krátkou dobu zničit či sežrat celý svět. Autorovým záměrem ale nebyla snaha vytvořit sice fascinující, ale pouhý přírodopisný příběh. Hlavním hrdinou je sám potkan, a tedy jeho očima nahlížíme do jeho světa, kde všechny tyto pro nás odpornosti jsou normální realitou.
Potkaní život je vlastně jen neustálé řešení jediného dilematu – jak se vyhnout smrti, která na něj číhá v každém koutě každou vteřinu jeho života. Zde hraje v jejich životě významnou roli především jeden faktor – člověk, jejich nejnebezpečnější nepřítel. Paralela člověk versus potkan, a zde potkan versus člověk, je přímo nasnadě. V jeho očích jsme to my, lidé, ty nepochopitelné, pištící a huhlající bytosti, které postrádají logiku, a oplývající neuvěřitelnou brutalitou. K tomu trochu dopomohla i doba a místo, kde se většina příběhu odehrává. Sice nikde se neuvádí ani jeden název či rok, ale později Vám bude jasné, že se děj většinou  odehrává nejspíše v Polsku, v době druhé světové války. A na tuto část lidských dějin se skutečně nedá pozitivně nahlížet ani očima potkana.
Dalším faktorem, který skvěle doplňuje celkovou atmosféru příběhu, je autorův styl jakoby kopírující potkaní život. Ten vlastně  probíhá v neustálém shonu, v nutnosti být stále ve střehu a pohybu, v neustálém vyhodnocování situace. V tom stejném rytmu Zaniewski příběh napsal a dodal mu ještě větší autentičnost. 
Otázkou je, jak tento příběh vlastně brát? Můžeme na něj nahlížet jako na horor, protože ten má v čtenáři svým obsahem vzbuzovat odpor a hnus. A co jiného splňují detailní popisy a pocity při žraní hnijících odpadků, lidských těl, vlastních mláďat atd. Na druhou stranu nezvyklá forma, kdy jednotlivé odstavce jsou psány v první osobě, a hned další už z pohledu nějakého (lidského?) vypravěče, poukazují na fakt, že A. Zaniewski chtěl vytvořit příběh „ … o pravdách a lžích, o lásce a krutosti, o osamělosti a touze“. A ať na něj budeme nahlížet jakkoliv, nic to nemění na faktu, že je to vynikající kniha.

zdroj: www.kmo.cz