Pater Pio

Dokument o páteru Pio

P. Pio, vlastním jménem Francesco Forgione, byl prvním stigmatizovaným knězem. Narodil se 25. května 1887 v jižní Itálii blízko Neapole ve vesničce Pietrelcině v chudé rodině. Protože malé políčko a vinice nestačily uživit rodinu se čtyřmi dětmi, odejel otec dvakrát za prací do USA.
   Francesco vstoupil v šestnácti letech do noviciátu kapucínského řádu, ale na studiích filosofie a teologie měl velké zdravotní problémy. Žaludek mu často vypovídal službu a měl tuberkulózu v pokročilém stadiu, takže v neapolské nemocnici mu předpovídali nejdéle měsíc života. Ale on nezemřel. Chtěl být knězem, aby mohl odsloužit alespoň jednu mši.
   V roce 1910 přijal kněžské svěcení, ale po primici musel zůstat několik let doma, protože v klášteře neměli zájem o kandidáta smrti. 20. září 1915 dostal neviditelná stigmata, když se modlil v boudě ze slámy ve vinohradě. Nebylo nic vidět, pouze cítil prudké bolesti na rukou, nohou a v boku.
   Protože se o něm začalo mluvit, představení se rozhodli poslat jej do San Giovanni Rotonda, do zapadlého kláštera v Garganských horách. Usoudili, že když to, co se s ním děje je dílo lidské, tak je to nejlepší místo, aby se na to zapomnělo, a když je to dílo Boží, tak se musí prosadit i v tomto zapadákově. Tam žil Pater Pio až do své smrti.
   20. září 1918, když se modlil v chóru před křížem, obdržel stigmata viditelná. Klášter začal být poutním místem, což vyvolalo odpor okolních kněží, protože jejich kostely se vyprazdňovaly, a tak ho začali pomlouvat. Říkalo se o něm, že si rány dělá sám kyselinou solnou nebo autosugescí, že používá voňavky (z jeho ran totiž vycházela příjemná vůně). Římská kurie tam tedy poslala svého lékaře, ale podle jeho zjištění se nejednalo o nic nadpřirozeného. P. Pio pak nesměl po tři roky zpovídat, sloužit mši pro lidi ani se stýkat s lidmi písemně. Tento zákaz byl odvolán až po třech letech.
   Když se směl vrátit k oltáři a do zpovědnice, začaly pouti znovu. Mši sloužil v pět hodin ráno. Lidé čekali před kostelem už od dvou hodin v noci. Klášterní kostelíček byl vždy přímo nabitý. Ale především zpovídal, a to až osmnáct hodin denně. Přesto to nestačilo, takže představení rozhodli, aby kajícníci dostávali pořadová čísla. Ženy čekaly někdy osm dní, muži čtyři dny. Viděl lidem přímo do duše. Často upozorňoval na hříchy, na které už lidé dávno zapomněli.
   P. Pio nebyl žádná továrna na zázraky, ale lidé cítili, že na jeho přímluvu Bůh může zázraky udělat. Dostával mnoho dopisů z celého světa, které pak nechali představení spálit. Na prosbu P. Pia však dva dopisy nechali. V jednom prosil krakovský kardinál Karel Wojtyla za uzdravení z rakoviny spisovatelky Wandy Poltavské a v druhém děkoval za uzdravení bez chirurgického zákroku. P. Pio předpověděl, že autor těchto dopisů bude jednou papežem. Když k němu v době čtvrtého zasedání II. Vatikánského koncilu přišel také kardinál Tomášek, tak mu P. Pio předpověděl, že se dožije náboženské svobody u nás.
   20. září 1968 přišlo do San Giovanni Rotonda několik tisíc lidí, aby s ním oslavili 50. výročí jeho stigmatizace. Ale sv. Pio cítil, že se blíží smrt. 22. září sloužil poslední mši, vyzpovídal ještě několik mužů, večer přijal svátost nemocných, obnovil své řeholní sliby a začala agónie. Stále opakoval Ježíši, Maria! Ježíši, Maria! Zemřel o půl třetí v noci 23. září 1968.
   Pohřeb se konal 26. září. Zúčastnilo se ho na 120.000 lidí. Mládež nesla transparenty: "P. Pio - vykřičník atomového věku." Nebo: "Století ateismu dokázal, že Bůh existuje!". Pochovali ho v kryptě nového kostela, který byl před jeho smrtí vysvěcen. I po své smrti P. Pio určitým způsobem žije. Řekl, že po smrti z nebe bude víc pomáhat svým duchovním dětem a jiným lidem než za živa a že po jeho smrti bude v San Giovanni Rotondo větší ruch, než když žil. V současné době se tam staví již třetí kostel, pro 30.000 lidí, který má být zasvěcený P. Piovi. Na pouť k jeho hrobu přichází ročně 7,5 milionů poutníků, tedy víc než do Lurd.

NĚKOLIK BODŮ ZE ŽIVOTOPISU PÁTERA PIA

Otec Pio se narodil v jižní Itálii 25. května 1887. O sobě řekl, že když mu bylo 13 roků, ukázal mu Bůh všechny duše, které jednou k němu přijdou. Když mu bylo patnáct roků, vstoupil do kapucínského kláštera.
   Jednou zaslechl ze svatostánku hlas:
   "Budeš bičovaný, trním korunovaný a ukřižovaný."
   Po čase ho zachvátila horečka. Bylo třeba zavolat lékaře. Tomu však při měření teploty prasknul teploměr. Použil jiný, ale ten prasknul také. Rozrušený tedy vzal teploměr na měření teploty ve vodní koupeli a zjistil, že pacient má teplotu 48,5 °C. Tento úkaz se u Otce Pia vyskytoval potom stále, ale vědci pro něj nemají vysvětlení (v lékařských kruzích se teploty nad 42 °C označují jako teploty agónie a jsou znakem smrtelného zhroucení). - Už tehdy Otec Pio tajemně prožil muky Ježíšova ukřižování.
   Jednoho dne přestal jíst. Jeho představení každý den očekávali smrt. Konečně po 36 dnech vyrozuměli rodiče. Otec vzal syna domů. V Bonavenetě čekali na vlakové spojení. Pojednou syn poprosil otca:
   "Tati, kup mi limonádu, mám žízeň."
   Když se napil, zvolal:
   "Už mám zase silu a jsem zdravý. Prosím tě, kup mi ještě pohlednici, musím napsat otci provinciálovi, že jsem se uzdravil!"
   Otec Pio jídal tak málo, že by to k životu nestačilo ani ročnímu dítěti. Na jídlo často zapomínal po celé dny. Páterův osobní lékař, doktor Sale, řekl, že denní kalorický příjem Pátera Pia je 500-600 kalorií (odborníci na výživu pokládají 1300 kalorií denně za hranici, při které člověk ještě nezemře hlady).
   Roku 1910 byl vysvěcen na kněze. Dne 20. září 1918 dostal Kristovy rány viditelným způsobem. Když se tehdy modlil s rozpjatýma rukama na chóru před křížem, svatostánek zahořel zvláštním světlem. Kristus - v podobě nevyslovitelně krásného mladého muže - se snášel k Otci Piovi. Když procitl z této vize, měl viditelně vtlačené Kristovy rány. Jeho spolubratři ho našli ležet na dlažbě chóru. Odnesli ho do cely a zpozorovali, že na rukou, nohách a v levém boku má rány. Zpráva o tom se rozletěla po kraji. Ze všech stran se začali hrnout věřící, aby viděli Otce Pia a mohli s ním promluvit. Od té doby rány nepřestaly krvácet a nezměnily se. Na nohách i na rukou mají průměr víc než 2 cm a procházejí z obou stran, takže je možné v nich spojit ukazovák s palcem. Rána v boku je 7 cm dlouhá a 5 cm široká, tkáň je rozrušena až k srdci.
   Známý římský chirurg Dr. Festa, pověřený zkoumáním ran Pátera Pia (předtím volnomyšlenkář), vydal po důkladném přezkoumání posudek:
   "Rány tohoto omilostněného kněze, připomínající strašná zranění našeho Spasitele, není možné vysvětlit přirozeným způsobem, neboť odporují všem přirozeným zákonům. Každá normální rána se buď zahojí anebo zapálí. U Otce Pia nedochází ani k tomu, ani k onomu. Ze stanoviska vědy je tedy nemožné vysvětlit, že otevřená rána se ani nezmenšuje, ani nezvětšuje."
   I když se zraněná místa na rukách pravidelně umývají dost nekvalitním mýdlem a obyčejnou vodou, k infekci nedochází.

Stigmatizovaný Páter Pio

 Dr. Festa operoval Pátera Pia v klášteře bez uspání: jednou na kýlu v oblasti slabin a jednou na cystu na krku velikosti holubího vejce. Rána způsobená operací se bez komplikací zahojila, ale stigmata krvácejí dále. Rána v boku zrovna tak jistě silně krvácí. Ztráta krve za den odpovídá obsahu čajového šálku.
   Osobní lékař Pátera Pia a starosta města San Giovanni Rotondo, doktor Giuseppe Sala: "Přestože ztratil krev, neobjevila se u něho anémie."
   Otec Pio jídával málo. Dlouhou dobu byl jeho denní kalorický příjem 100 kalorií.
   Jistá paní se ho jednou zeptala, jestli ho rány bolí. "Myslíš si, že mi je dal Pán Bůh na okrasu?" - zněla odpověď. "Otče Pie, a jak vás bolí?" "Jako když vezmeš hřebík, prorazíš si ním ruku a točíš ním!"
   Otec Pio ví, že svým utrpením zachraňuje mnoho duší. Má nesmírnou úctu k Matce Boží a denně od Ní získává mnoho milostí. Starostmi a nemocemi obtížení lidé se k němu hrnou ze všech stran. Ve své dobrotě jim od svého Mistra vyprošuje pomoc. Pošta mu denně přináší 800 až 1000 dopisů a poutnici mu jich přinášejí ještě víc.
   Otec Pio vstává brzy. Tři hodiny se připravuje na ranní sv. mši, kterou sloužil každodenně - až do své smrti - v 5 hodin ráno. Při mši sv. Kristovo umučení nejen vidí, ale ho i na vlastním těle prožívá. Z ran na rukou mu teče čerstvá krev. Už od 4 hodin ráno přicházejí přítomní na jeho mši sv. Ze zástupů poutníků se často ozve zvolání: "Věřím!"
   Při velkých návalech poutníků proseděl ve zpovědnici až 18 hodin denně. Za den vyzpovídal několik set lidí. Čekací doba na zpověď byla 5 až 35 dní. Když se stane, že hříšník chce zamlčet nějaký hřích, Otec Pio ho varuje. Jednou z jeho charismat byla schopnost vidět do duše člověka. Otec Pio má v úctě anděly, zvlášť Michaela. On anděly vidí. Mnohým lidem písemně vzkázal, aby k němu poslali své anděle strážné.
   Manželé - učitelé našli po návratu ze školy svoje dítě doma v horečce. Bez úspěchu použili všecky obvyklé léčebné prostředky. Bez výsledku. Po půlnoci navrhl muž manželce, aby šla spát, že ráno budou vstávat do školy. Pani zůstala spát u dítěte a muž se uložil v pokoji. Vzpomenul si, že nedávno četl, že je za Otcem Piem možné vyslat anděla strážného. Teď to udělal. Bylo 5 minut před jednou hodinou. Ve tři se šel podívat na dítě a zjistil, že je úplně zdravé. Manželka mu řekla: "Nediv se, než jsem usnula, prosila jsem svého anděla strážného, aby zašel k Otci Piovi." - Oba tedy udělali to samé. Muž šel za několik týdnů poděkovat Otci Piovi. Otec Pio byl právě obklopený hloučkem mužů. Když si všimnul přicházejícího učitele, přivítal ho slovy: "Od vás člověk nemá pokoj ani v noci. Poděkovat jdi k svatostánku anebo k Panně Marii." Učitel se ještě osmělil zeptat: "Otče, mohl byste ještě říci, který anděl byl u vás dříve - můj anebo manželčin?" Otec Pio mu řekl se smíchem: "Tvůj byl u mě 5 minut před jednou a ten druhý o něco později."
   Papež Jan Pavel II. byl teprve knězem Karlem Wojtylou, když se dozvěděl o Páteru Piovi, který žil v San Giovanni Rotondo. K. Wojtyla napsal Páteru Piovi dopis, ve kterém ho prosil o pomoc při léčbě příbuzné. Pomohl jí. Téměř nevyléčitelně nemocná žena se uzdravila a K. Wojtyla mu přišel za to osobně poděkovat.
   Páter Pio měl dar jazyků. Nikdy nestudoval řečtinu ani francouzštinu, ale občas napsal svému duchovnímu vůdci v těchto jazycích.
   Přestože Páter Pio od 13. května 1918 nikdy neopustil městečko San Giovani Rotondo, existují důkazy, že ho viděli na mnoha místech na celém světě (bilokace). Páter Alesio se ho žertovně zeptal, kdy pojede do Lurd. Páter Pio mu odpověděl: "Nemusím jezdit do Lurd. Jsem tam každý večer. Pannu Marii Lurdskou vidím každý večer."
   Jinou zvláštností byla vůně, která provázela Pátera Pia a vycházela z jeho krvavých ran. Tato vůně byla v protikladu s tím, že krev se rozkládá nejdříve, přičemž páchne. Kapucín John A. Schug: "Mnoho lidí (věřím, že jich jsou tisíce) říkalo, že ucítili vůni, která byla nějakým způsobem spjata s Páterem Piem."Mezi těmi, kteří tuto vůni ucítili, byli kněží, laici, ateisté i lidé ze zámoří. Když ucítili vůni, ne vždy si vzpomněli na Pátera Pia. Mnozí z nich ani nikdy neslyšeli, že takovýto úkaz se s ním spojuje. Byly to např. vůně růží, kadidla, levandule, lilií, fialek, borovice a síry. Nejméně čtyři lékaři nám potvrdili tento jev.
   Dr. Romanelli: "Krev kapající ze stigmat Pátera Pia má charakteristickou vůni, kterou ucítí i lidé bez čichu. I když je krev sražená anebo zaschlá na nějakém oděvu, který měl na sobě, zůstává na něm jeho vůně."
   Dr. Festa: "Při své první návštěvě jsem mu vzal z boku kousek plátna nasáklého krví. Lidé, kteří jeli se mnou v autě, ucítili neobyčejnou vůni. Přitom nevěděli, že jsem vzal s sebou zvláštní kousek plátna. Ucítili to, přestože auto bylo v pohybu a uvnitř cirkuloval vzduch. Tento jev je v protikladu ke všem přírodním a vědeckým zákonům. Zachází až za hranice možností logické diskuse."
   Dr. Amanzio Duodo: "Dne 15. února 1950 jsem byl v rodině Battisty Bertola. Jistý přítel nám vyprávěl o velké pokoře Pátera Pia, když nás náhle a nečekaně obklopila silná vůně fialek. Trvalo to asi půl hodiny, i když dveře a okna byly otevřeny dokořán. Později nás ovanula silná a ostrá vůně parfému."
   Paní Mc Avoyová z Bronxu se nikdy s Páterem Piem nesetkala. Těžce nemocnému bratrovi přikládala na žaludek kříž, který požehnal Páter Pio. Sedla si a ucítila krásnou, sladkou vůni (zimostráz). Po zápalu plic už 23 roků neměla čich. Tato vůně byla však pronikavá a zdroj vůně nikde v okolí nenašla.
   Mezi charismata Pátera Pia patřilo i vidění do budoucnosti. Je například známo, že papeži Pavlu VI. předpověděl dva roky před zvolením, že bude papežem. Podobně předpověděl zvolení za papeže i nynějšímu Svatému Otci Janu Pavlu II.
   Roku 1959 při svěcení nového kostela v San Giovanni Rotondo k Páteru Piovi přistoupila jistá velmi sklíčená paní z Neapole. Byla přesvědčená, že vysvěcení nového kostela je předzvěstí Páterovy smrti.
   "Ne," ubezpečoval ji, "umřu, až se bude světit krypta."
   V neděli 22. září 1968 vysvětili kryptu. V pondělí o půl třetí ráno Páter Pio zemřel. Všichni přítomní včetně doktora Saly viděli, že Páterova stigmata úplně zmizela. Nezůstala po nich ani jizva. Po smrti ho doktor Sale převlékl, přičemž cítil vůni pomerančových květů. V průběhu jedné hodiny po smrti vyfotografoval Páter Giacome jeho ruce, nohy a bok. Ostré záběry potvrdily, že se mu po smrti rány vytratily z těla. Pokožku měl hladkou jako dítě.
   Zemřel v 81. roku svého života. Jeho pohřbu se zúčastnilo 160.000 lidí. Pro své duchovní děti zanechal závěť několik dní před svou smrtí ve slovech: "Milujte Pannu Marii a vzbuzujte u druhých lásku k Ní!"
   Po jeho smrti, v roce 1970, do San Giovanni Rotondo zavítaly tři milióny návštěvníků. Ve Vatikánu zkoumají dokumentaci o jeho životě, která má 30 000 stran. (Páter Pio byl blahořečen v 2. května 1999, svatořečen v 26. června 2002.)
   Mnoho poutníků se na vlastní oči přesvědčilo o existenci jeho stigmat. Mnohokrát je fotografovali. Mnohokrát se o nich psalo v různých časopisech. Bylo o nich vydáno mnoho knih v různých jazycích. Stav a charakter stigmat Pátera Pia zkoumali různí znalci a odborníci, mezi nimi Dr. Romanelli, šéflékař z nemocnice v Barlettě. Případ je spolehlivě dokázaný, ověřený a faktograficky důkladně zpracovaný.
   V roce 1967 Pátera Pia navštívilo asi půl druhého miliónu lidí. Od rána do večera chtěli s ním mluvit laici, kněží, biskupové, kardinálové, lékaři, politici... Za 50 roků neměl dovolenou ani jeden jediný den. Obracel na víru nejskeptičtější a nejateističtější kritiky. Nikdo by neuměl spočítat všechny lidi, které tento moudrý muž přivedl k víře.
   Často se tvrdí, že lidé dychtí po zázracích. Opak je pravdou. Popírají je, protože nejsou ochotní změnit svůj život. Kdyby je uznali, museli by uznat jejich Původce - Boha a jeho zákon.
   Mezi námi žije i mnoho zatvrzelých Tomášů, kteří by neuvěřili ani tehdy, kdyby sestoupil z nebe sám Ježíš Kristus a mohli by vložit prsty do jeho ran. Je však mezi námi i mnoho skutečných křesťanů, kteří ke své víře nepotřebují žádná stigmata ani jiné zázraky, neboť celý tento svět a život v něm jsou tím největším zázrakem, který je utvrzuje ve víře.
   Páter Pio před svou smrtí viděl garabandalský zázrak.

  Jednou z duchovních dcer otce Pia je Gemma di Giorgiová  . Narodila se r. 1939
bez zorniček v očích - slepá. Když jí bylo 6 roků, Páter Pio ji požehnal a od té doby začala vidět. Ani dnes nemá zorničky. Duhovky v obou očích má celistvé (plné), bez otvoru, což jí znemožňuje vidět. Přesto nemůže však být žádná pochybnost o tom, že vidí. Dovede na dálku popsat předměty, zjistit přesný čas z hodinek, které mají sklíčko, může spolehlivě sama chodit po ulici, dělat domácí práce atd. Většina lékařů ji nazývá zázrakem přírody.