Omar Chajjám

V tom kruhu nebes, který spíná kolébku i hrob,

nepozná nikdo začátek či konec dob

a nepoví ti také žádný filosof

odkud jsme přišli a kam zajdem beze stop.

Když Tvůrce mísil pro člověka různé látky,

mělo snad jeho dílo ještě nedostatky.

Proč mu nevyšlo? Jestli se však zdařilo,

proč jako zmetky smetl je zas na odpadky?

Neuzavíral jsem se nikdy poznatkům věd.

Zbývalo málo, co bych mohl nevědět.

Teprve dneska vím, že nevím vůbec nic,

i když jsem bádal dvaasedmdesát let.

Že jsem filosof, tvrdí o mě lidé zlí.

Není to pravda, Bůh v nebesích dobře ví.

Na tom záleží míň než na tom, kdo já jsem,

když jsem už přišel na tento svět slzavý.

My jsme ten důl hoře i studna radosti,

jsme pilíř práva i palác nespravedlnosti.

Jsme sama vznešenost i stoka nízkosti,

jsme slepé zrcadlo z Džamova království.

Živly v tvém těle spolu jsou jen na chvíli.

Žij šťasten, i když se ti to zdá být násilí.

Stýkej se s lidmi rozumnými, neboť život

je voda, oheň, prach, jež vítr rozptýlí.

Včerejšek je pryč, tak mu navždy sbohem dej,

zítřek nepřišel a tak pro něj neplakej.

O to, co není, nebo je pryč se nestarej,

nyní se raduj, na větru nic nestavěj.