O šakalovi a krysách

Bylo to již dávno, co žila v bujném lese, který obklopoval Váranásí, smečka krys. Vůdce krys byl vznešený tvor, stejně laskavý a soucitný, jako byl velký a silný. V tom lese žil také jeden prohnaný šakal. Větši­nu dne trávil tím, že pozoroval krysy, ale věděl, že jejich vůdce je pří­liš ostražitý a opatrný, než aby mu dovolil chytit kteroukoli z krys, a tak se pokoušel přijít na nějakou jinou taktiku.
Věděl, že vůdce krys má velký respekt ke všem svatým záležitostem, a tak se rozhodl, že bude ztělesňovat svatou bytost. Šel na stezku, o které věděl, že se po ní krysy často vydávají na své cesty za potravou, postavil se na jednu nohu, mírně pootevřel tlamu, sepjal ruce jakoby v modlitbě a otočil se čelem ke slunci.
Když vůdce krys uviděl šakala, jeho první myšlenka byla, aby odvedl svou smečku jiným směrem. Jenže zároveň ho podivný šakalův zjev zaujal. Vydal se te­dy kupředu sám a z bezpečné vzdálenosti zavolal: „Pane Šakale, jaké je tvé jméno?"
„Bohabojný, tak mi říkají," odpověděl šakal.

„Proč stojíš na jedné noze?" zajímala se krysa.

„Kdybych stál na všech čtyřech, moje tíha by byla pro ubohou zemi příliš vel­ká, aby ji musela nést, a já si nepřeji zraňovat ji," zalhal šakal.

„Proč máš otevřenou tlamu?" zeptala se krysa.

„Abych mohl nasávat vzduch. Jím jen vzduch, protože nechci ubližovat živým bytostem," odpověděl lstivý šakal.

„A proč máš sepjaté ruce a jsi otočený ke slunci?" vyzvídala krysa.

„Abych velebil a uctíval slunce, dárce veškerého života," řekl podvodný tvor.

Krysa byla velmi dojata šakalovou svatostí a pomyslela si, že je to veskrze spra­vedlivý tvor, který by mohl její smečku hodně naučit. Počínaje příštím dnem za­čala společně s ostatními krysami šakala denně navštěvovat, aby mu vyjádřili svůj respekt a naslouchali jeho učení. Ale každý den, zatímco krysí smečka odcházela ve spořádané řadě jedna za druhou, šakal vždycky tiše uchvátil poslední z nich, rychle ji pozřel, oblízl si tlamu a spěšně opět zaujal svůj svatý postoj.

Po několika dnech si vůdce všiml, že se počet krys snižuje, ale nenapadalo ho, proč by tomu tak mohlo být. Věděl jen to, že jich začalo ubývat až poté, co zača­ly navštěvovat šakala, a že chybějící krysy byly vždycky naposledy viděny během některé z těchto návštěv. Vůdce přišel k závěru, že jejich zmizení má nějak na svě­domí šakal. Příštího dne, místo aby šel v čele smečky, když krysy odcházely od ša­kala, zaujal vůdce poslední místo. Jak už předem tušil, šakal jej napadl. Jenže krysí vůdce byl připravený, a když na něj šakal zaútočil, zakousl se zuby hluboko do útočníkova čenichu. Šakal vydal zavytí, které přimělo celou krysí smečku otočit se a pospíchat svému vůdci na pomoc. Vrhly se na šakala a kousaly jej do slabin, do­kud nebyl daleko z jejich území. Cestou domů vůdce přemítal: „Ne vše, co se jeví svaté, bývá vždycky zbožné."