Když jsem navždycky ztratil

barevný střípek dětství

započala má dobrodružná výprava

za zlatým rounem pravdy.

Odyseovo předstírané šílenství

mne neochránilo

musel jsem se plavit

k hradbám Troje

a podstupovat tisíce zkoušek

abych jednou z dálky zahlédl

modrý kouř z Ithaky.

Člověk se nerodí

bez mateřského znamínka

minulosti

štěkají v něm vlci

ostré drápy jsou stále připraveny

se zatnout.

Žádný vědec ještě nezrušil

hranici mezi viditelným a neviditelným

v člověku.

Prvním vítězstvím pravdy

přijmout sám sebe

a v pravý čas promluvit.

Život mi ji dovolil

mnohokrát získat a ztratit.

Když oklamaný jsem zoufal

že už není

vždycky jsem se setkal

s někým bezejmenným

kdo bez velkých slov a nadutosti

byl ochoten pomoci

na nic se neptal

prosekával trní

stavěl zbořené mosty

oral zem a sil do ní zrní.

Má-li se pravda uskutečnit

musí mířit od člověka k lidem

a vtělit se v čin.

Nemůžeš si ji vymyslet jako rým

ani ji uloupit lstí

jako zlaté rouno z bájí

nikde ti ji zadarmo nevydají

musíme si pro ni od pokolení do pokolení

odírat kůži o kameny.

Konchedras 29.10. 2015