JAK SI HOLUB STAVĚL HNÍZDO
Všichni ptáci mají hnízdo, jak se sluší a patří, jen holub má místo hnízda nějaké divné řešeto, div z něho vejce nevypadnou.
Jestli chcete vědět proč, poslouchejte.
Dřív si holub vůbec hnízdo nestavěl. Když přišlo jaro, sedla si holubička na zem a snesla vejce tam.
Ale jednou se jako duch přikradla liška a všechna vejce zhltla. Ptačí rodiče zaplakali, holub vylétl na keř a žalostně vrkal:
„Půl tuctu vajec jsme měli, a ani jedno nezůstalo. Celý půltucet vajec nám ukradla liška!"
Plakal holub, naříkal, vrkal, vrkal, a pak si usmyslil, že postaví hnízdo. Nanosil si proutků, ale jak je splést dohromady nevěděl. Sezval ptáky z celého lesa, aby ho naučili tomu umění.
Ptáci se slétli a začali holubovi stavět hnízdo. Sotva spletli větévku s větévkou, dal se holub do křiku:
„Já už vím, už vím! Už to umím, už to umím!"
No, když umíš, tak co bychom se dál namáhali! Ptáci zahodili větvičky na zem a odletěli.
Holub kroužil kolem dokola nad stromem, položil proutek sem a zase tam, ale proutky padaly dolů jeden za druhým, holub ne a ne hnízdo uplést.
Co dělat? Znova sezval ptáky. Ptáci přiletěli a pustili se do práce. Ale když upletli polovinu hnízda, holub zase začal křičet:
„Já už vím! Už to umím!"
„Dobrá. Když umíš, tak si to taky udělej."
A ptáci odletěli.
Holub se dal do díla. Sem strčil proutek, tam strčil proutek — ale nic z toho nevzešlo.
I volal ptáky potřetí. Ale ptáci nepřiletěli. Už neměli chuť učit učeného, který všechno ví a všechno umí.
Tak zůstalo holubovi nedostavěné hnízdo. A od těch dob v něm žije se svou holubičkou.
