Jak chudák bohatého oklamal

Šli jednou syn boháče a syn chudáka klást pasti na ptáky. Syn chudáka chytil dva ptáky a druhý ani jednoho. Povídá bohatý syn chudému: „Prodej mi ptáky, které jsi chytil!“
Chvíli smlouvali a nakonec se dohodli vyměnit ptáky za dva býky zebu.
To se synovi chudáka zalíbilo. Druhý den šel znovu do lesa, ale vrátil se s prázdnou. Přišel ke svému domu a vidí - oba jeho zebu pošli. Jeden leží v chlévě, druhý u vrat. Podivil se syn chudáka a posmutněl.
Pozval své rodiče a povídá jim: „Stáhněte z býků kůži, napečte mi placky - spoustu placek -, vykujte ostrý nůž, přineste flétnu, a když to všechno uděláte, zašijte mne do kůže tak, abych byl podoben na živého zebu. Potom mne odneste do chýše boháče, ukažte mu vycpaninu, chvalte ji a proste: „Dej, ať náš býk krásně hovoří.“
Otec s matkou přinesli vycpaninu k boháčovu domu, jak jim přikázal syn a začali ji chválit: „Dobrý býk, krásný býk, moudrý a obratný. Náš nejoblíbenější překrásný býk. Dej, ať promluví, ať zazpívá!“
A z nitra kůže zapěla flétna. Podivil se boháč a začal se o býka zajímat. Smlouval, chtěl mít zpívajícího býka za každou cenu. Rodiče chudáka souhlasili s prodejem býka za sto ariány a sto obyčejných býků. Býka prodali, odešli domů s penězi a hnali před sebou stádo býků.
Přišel večer a boháč praví: „Dej, ať můj býk krásně zpívá!“
Znovu uslyšel flétnu a jeho radost byla veliká.
Avšak když přišla noc a vše v domě boháčově usnulo, rozřezal chuďas kůži a utekl domů. Ráno boháč opět prosí zebu, aby zazpíval. Kdo však zapěje, když chytrák utekl pryč!!?
Boháč se rozlítil. Pochopil, že vyhodil celé své bohatství za nic. Když syn chudáka přišel domů, řekl rodičům: „Vidíš, maminko?! Vidíš, otče?! Chudoba, je-li chytrá, přiměje i býka zpívat!“