Itoerambolafotsy – dívka čekající na muže

Povídá se, že král Střední země měl dceru, kterou velice miloval. Pojmenoval ji Itoerambolafotsy, což znamená „stříbrná“. Splnil ji každé přání, které jen vyslovila.
Dcerka vyrostla a král pocítil, že jeho dny se nachýlily a on umírá. Sezval své tři ženy a řekl jim: „Zanechávám tu Itoerambolafotsy. Bude-li mít hlad, nakrmte ji. Bude-li chtít pít, napojte ji. Poraďte ji, nebude-li jí stačit vlastní rozum. Braňte ji před vším zlým a neprodejte ji do otroctví. Nezacházejte s ní jako se sirotkem. Jestli ji ale budete milovat a ona vás ne a bude si hledět jen sebe, zkrátka bude-li krokodýlem vysezeným slepicí a bude kousat ty, co ji přivedli na svět, bude-li býkem v rýžovém poli, nemilujte ji, nechvalte. To je vše, co jsem vám chtěl říci, milé ženy moje.“
Zakrátko zůstala Itoerambolafotsy sama se třemi královskými manželkami. Byly k ní laskavé, děvče se ale nudilo, protože jedna žena celý den jen seděla a škrábala se ve vlasech, druhá od rána do večera tloukla rýži a třetí se jen procházela a chichotala.
Jednou poslalo děvče otroka a otrokyni – Ikoto a Ikalu – na hráz, která se táhla dole pod rýžovištěm. Měli vyhlížet, nejde-li někdo, kdo by si ji vzal za ženu. Ale otroci se vrátili a tvrdili, že široko daleko neviděli nikoho. Následujícího dne Itoerambolafotsy znovu povídá svým otrokům: „Ty, Ikalo, i ty, Ikutu, podívejte se pozorně, nejde-li po hrázi člověk!“
Otroci odešli ke hrázi, uviděli cizince, vrátili se a řekli:
Itoerambolafotsy, viděli jsme dva muže
jeden jde ze severu – už je blízko
druhý jde z jihu – ještě je daleko
Itoerambolafotsy si namazala vlasy tukem zebu.
„Pospěš a učeš mne!“ řekla své otrokyni.
Povídám ti Ikalo,
Povídám ti Ikoto,
Oni mne hledají, oni mne hledají,
Po mě se ptají.
Dejte jim vodu v tykvi,
Dejte jim vodu v rohu zebu!
První dorazil syn vysoce urozeného Severního krále. Zastavil se před vraty a řekl:
Ptám se tě Ikalo,
Ptám se tě Ikoto,
Kde je Itoerambolafotsy.
Syn Severního krále přišel ohlásit návštěvu svého otce.

Otroci odpověděli: „Vejdi, vážený pane. Itoerambolafotsy odpočívá na svém lůžku.“

Itoerambolafotsy přikázala ze svého lože přinést královskému synu vzácný pokrm, aby lépe poznala jeho úmysly: „Přines Ikalo, vařené jídlo, přines Ikutu smažené!“

Ikala přistoupila k poutníkovi a dala mu vařené jídlo, Ikutu přinesla smažené. Mnoho snědl královský syn a potom řekl:
Říkám ti Ikalo,
Říkám ti Ikoto,
Výborné bylo jídlo!
Itoerambolafotsy povídá:
Ó, Ikalo! Ó, Ikoto!
Nechce mne, chce mé bohatství!
Ať jde pryč.
Nedlouho poté přišel k vratům zámku syn Jižního krále.
„Vejdi. Jen vejdi, vážený pane!“ zvou jej otroci. Ale on vzkřikl:
Ikala, konečně, překrásná.
Ikoto, také krásný.
Nechtěl jsem ale vidět Ikalu.
Nechtěl jsem potkat Ikoto!
Otroci odešli k Itoerambolafotsy a povídají: „Pán chce odejít, jestli nesejdeš ze svého lůžka a nesetkáš se s ním. Dívka opustila své lože a šla naproti královskému synu. Vzala ho za ruku a odvedla do paláce. Posadila ho na severní stranu od krbu – na čestné místo. Když se všichni shromáždili, řekli otroci:
Proč mu nedáš vařené jídlo?
Proč mu nedáš smažené jídlo?
Přišel královský syn, tvůj i náš pán!
Ale královský syn odpověděl:
Není třeba, Ikalo!
Není třeba, Ikoto!
Nechci vařené jídlo.
Nechci smažené jídlo.
Vrátil se k Itoerambolafotsy a řekl jí: „Nediv se Stříbrná paní, přišel jsem pouze pro svou lásku k tobě. Chceš-li být mou ženou, zůstanu. Pokud ne, vrátím se do své země. Nejprve se však zeptám tvého národa.“
Lidé radostně souhlasili se sňatkem Itoerambolafotsy a syna Jižního krále. A všichni byli šťastni. Jen syn Severního krále se strašlivě rozhněval. Ale o tom již je jiný příběh.