Dvě žáby

Kdysi dávno žily v Japonsku dvě žáby, jedna z nich se usadila v příkopě, na pobřeží poblíž Osaky, zatím co druhá se usadila v průzračném malém potůčku procházející městem zvané Kjóto. Byly od sebe tak daleko, že jedna o druhé nikdy ani neslyšela; tím víc je zábavné, že obě dvě dostaly, ve stejnou chvíli stejný nápad, a to, že by se rády podívaly do světa. Žába, která žila v Kjótu, chtěla jít do Osaky a ta z Osaky chtěla zase do Kjóta, kde stojí palác samotného Mikáda, jak se v té době říkalo japonskému císaři.
Takže se jednoho krásného jarního rána obě dvě vydaly po cestě, která spojovala Kjóto a Osaku, jedna z jednoho konce a druhá z druhého. Cesta byla náročnější, než čekaly. O cestování toho příliš nevěděly a v půli cesty se tyčila hora, kterou musely přelézt. Stálo je to mnoho času i sil, ale obě dvě to nakonec zvládly a na vrchol se dostaly. Jaké to asi pro ně bylo překvapení vidět před sebou další žábu.  Chvíli na sebe beze slova civěly, než se spolu začaly bavit a zjistily jak to, že se potkaly, tak daleko od svých domovů. Bylo pro ně příjemné zjistit, že obě mají stejné přání - dozvědět se trochu víc o své rodné zemi - a protože nebyl, žádný důvod spěchat, rozhodly se, že si dopřejí vydatný odpočinek, než se každá vydá svou cestou.
“Jaká škoda, že nejsme větší,” řekla žába z Osaky; “mohly bychom odsud vidět obě dvě města, a zjistit, jestli stálo za to se tam vypravit.”
“Ó, to se dá lehce zařídit,” odvětila žába z Kjóta. “Musíme se pouze postavit na zadní a navzájem se přidržet, potom se můžeme podívat na města, do kterých cestujeme.”
Tato myšlenka se žábě z Osaky líbila tak moc, že z ničeho nic vyskočila a položila ruce na ramena své kamarády, která se také postavila. Tak tam stály, natahovaly se tak vysoko, jak jen mohly, a navzájem se těsně držely, aby nespadly. Kjótská žába natočila nos směrem k Osace a Osacká, zase směrem ke Kjótu; ale ti hlupáčci zapomněli, že když se postavili na zadní jejich oči ležící v zadu na hlavách míří přesně opačným směrem jako jejich nosy, takže se dívají na místa, odkud přišli.
“To mě podrž!” zvolala žába z Osaky, “Kjóto je přesně takové jako Osaka. Rozhodně nestojí za tak dalekou cestu. Půjdu domů!”
“Kdybych jen tušila, že Osaka je pouze kopií Kjóta, nikdy bych se na tak dalekou cestu nevydala,” zvolala žába z Kjóta, a při tom jak mluvila, sundala ruce z kamarádčiných ramen a obě dvě dopadly na zem. Potom se zdvořile rozloučily a znovu vyrazily domů a do konce jejich životů věřily, že Osaka a Kjóto, které jsou tak odlišné, jak jen dvě města mohou být, jsou si podobné jako vejce vejci.

Konchedras 8.12. 2022