Celý les se jednoho překrásného letního dne kolem poledne ponořil do hlubokého ticha. Ptáci schovali hlavičky pod křídla a vše se uložilo k odpočinku.
Po chvíli však vytáhl hlavu zpod křídla hýl a otázal se:"Co vlastně znamená život?" Všechny hloubka té otázky zaskočila.
Růže se právě rozvíjela z poupěte. Otvírala jeden plachý lístek za druhým a radovala se z objeveného slunečního světla.
"Život znamená, že se něčím stáváte," řekla.
Motýl nad tou otázkou dvakrát nefilozofoval. Bezstarostně poletoval z květu na květ a všude si pochutnával na lahodném nektaru.
"Život, to je rozkoš a sluníčko," prohodil.
Na zemi se pod tíží stébla, desetkrát většího než byl on, potácel mravenec.
"Život není nic jiného než dřina, pot a námaha," mínil.
O definici života se mohla rozpoutat hádka, kdyby se nedalo do jemného deště.
Déšť zaševelil: "Život sestává pouze ze slz a z ničeho jiného!"
Vysoko nad lesem se vrhl střemhlav za kořistí orel a zase pak vzlétl přímo k nebesům. Kreslil na obloze majestátní křivky.
"Život, to je nepřetržitá touha letět vzhůru," řekl orel.
Snesla se tma. Z večírku se dopotácel domů člověk.
"Život, to je nepřetržité hledání štěstí. Je to řetěz zklamání," postěžoval si.
Nastala dlouhá, tmavá noc a po ní konečně přišlo jitro, které se probíralo v červáncích na východním obzoru.
"Stejně jako já, svítání, znamenám začátek nového dne, tak život představuje začátek věčnosti."
převyprávěno na motivy Švédské legendy
Co znamená život?
