Co je život?

Jednoho teplého letního dne kolem poledne zahalilo les hluboké ticho. Ptáci schovali hlavu pod křídlo. Všechno odpočívalo. Jen pěnkava zvedla hlavu a zeptala se: „Co je to život?" Všichni byli tou těžkou otázkou překvapeni. Jedna růže, která právě vykvetla a rovnala si jeden po druhém okvětní plátky, řekla: „Život znamená kvést." Motýl, který se od rána nezastavil a šťastně poletoval z květu na květ, řekl: „Život je radost a slunce." Mravenec, který vlekl slámku desetkrát delší, než byl on sám, řekl: „Život je práce a únava." Včela, pilně snášející nektar z květů, zabzučela: „Život je směs práce a potěšení."

Debata začínala být vážnější, takže i myš vystrčila hlavu z díry a řekla: „Život je boj v temnotě." Straka, která žije jen proto, aby vyváděla ostatním špatné kousky, řekla: „Co je to za debatu! Měli bychom se zeptat na názor někoho inteligentního!" Rozpoutala se živá diskuze. Nakonec se zeptali jemného deštíku, který odvětil: „Život jsou samé slzy. Nic než slzy." Nedaleko šumělo moře. Mohutné vlny se zvedaly a ze všech sil se vrhaly proti skalám a útesům, pak zase couvaly, skoro jako by nabíraly sílu, a zase se vracely do útoku na žulová skaliska. Vlny také vyjádřily své mínění: „Život je vždy marný zápas o svobodu!"

Na hlubokém modrém nebi načrtával orel královský své kruhy a hrdě zvolal: „Život je dobývání výšin!" Ohebná vrba namítla: „Život znamená umět se ohnout v bouři." Pak se snesla noc. Svůj názor vyjádřila i sova: „Život znamená využít příležitost, když všichni ostatní spí." Chvíli bylo hluboké ticho. Mladík, který se vracel v noci domů, vyhrkl: „Život je ustavičné hledání štěstí a řetěz zklamání." Konečně začalo svítat. Svítání se rozvinulo ve vší své slávě a řeklo: „Tak jako já, svítání, jsem začátkem nadcházejícího dne, tak je život začátkem věčnosti."

„Vím, že nemohu tomu, kdo mne po všechny dny miluje, darovat nic než tento malý dnešní den. Jak bych mu však mohl říci ano za všechny své dny, kdybych mu nedaroval i tento dnešní malý den…? Bůh má tisíc let na to, aby stvořil jediný den; já mám jediný den na to, abych udělal něco věčného: Dnešek!" (Bratr Christian de Chergé, mučedník)

Zdroj : www.kapky.eu/texty/pribehy/bruno-ferrero/co-je-zivot/

Žebrák.

Když zemřel chalífa, trůn byl na chvilku volný. Bezostyšně si na něj sedl chudý žebrák. Velký vezír nařídil strážím, aby svatokrádežného pobudu zatkli, ale ten jim odpověděl: „Já jsem víc než chalífa." „Jak si může dovolit něco takového tvrdit!" zvolal překvapeně velký vezír. „Nad chalífem stojí pouze Prorok." „Já jsem totiž víc než Prorok," pokračoval žebrák klidně. „Cože? Co si to dovoluješ, bídáku! Nad Prorokem stojí už jen Bůh!" „Já jsem výš než Bůh." „Nevěřící pse!" zařval velký vezír, div že ho neranila mrtvice. „Stráže! Rozpárejte toho mizeru. Nad Bohem už není nic!" „No právě. Vždyť nejsem nic."

Vypráví se o jednom obchodníkovi, který měl krám na rušné ulici. Do jeho obchodu chodilo mnoho lidí a kupovalo jeho zboží. Muž stál u pokladny a třídil do jednotlivých přihrádek mince i bankovky. Jeden přítel, který se u něho v krámě stavil, si všiml, že má zvláštní přihrádku na falešné nebo neplatné peníze. Přesto je ale od zákazníka vzal, poděkoval a nic nenamítal. „Co tím sleduješ?" divil se přítel. „Bereš si falešné mince a ani nemrkneš!" Obchodník se smutně usmál. „Víš, když se mi to stane, pomyslím si: Já jsem také taková bezcenná mince, a přesto mě Bůh přijímá bez řečí." Ježíš říká: „Poslední budou prvními…“

Zdroj : www.kapky.eu/texty/pribehy/bruno-ferrero/zebrak/

Konchedras 1.5. 2015