Císařovna Jowka

Žila jednou v Japonsku mladá, krásná, laskavá moudrá císařovna - Jowka. Snila o životě v míru a myslela na dobro svých poddaných. Ale v severních horách vypukla vzpoura, kterou vedl princ Kokai. Císařovně poslal vzkaz tohoto znění:
"Jowko, buď se za mne provdáš a podělíš se se mnou o trůn, nebo zničím tvoji říši ohněm a mečem!"
Jowka věděla, že císařovna nesmí ustoupit hrozbám, a odpověděla:

"Kokai, budeme bojovat!" Proti vzbouřencům vyslala armádu. Vojsko bylo silné a porazilo vzbouřence v několika bojích, ale těsně před rozhodující bitvou se stalo cosi záhadného.
Kokai se modlil k jednomu ze zlých Bohů a žádal ho o déšť. Bůh mu vyhověl a na Zem déšť poslal. Voda v řekách stoupala, až vystoupila z koryt. Nastaly obrovské záplavy, které překvapily císařské vojsko a odplavily jeho tábor. Všichni muži - od generála až po nejposlednějšího vojáka - se utopili.
Vzbouřenec Kokai sestoupil z hor a blížil se k hlavnímu městu říše. Jowka proti němu vyslala další vojska, všechna však stihl stejný osud. - odplavily je rozbouřené vlny, které poslouchaly Kokaiovy příkazy. Celé Japonko žilo ve strachu. Uchopí moc krutý buřičský čaroděj?

Jowku to velmi trápilo. Jenou v noci, když se modlila, zaslechla v místnosti šramot. Zdvihla zrak a před sebou uviděla muže ve velkém plášti a holí. Měl dlouhé bílé vlasy a splývavý plnovous, jemný jako hedvábí. Císařovna polekaně vyskočila, ale stařec jí řekl: " Neboj se, Jowko! Já jsem Bůh ohně - a tvůj přítel. Slyšel jsem tě modlit se. Vím, jak trpíš, a chci ti pomoci. Netrap se! Připojím se k tvé armádě - Kokaiova kouzla proti mně nic nezmohou!"
"Pověz mi, Bože ohně, co mám dělat?" zašeptala císařovna.
"Musíš shromáždit nové vojsko a vyslat ho proti vzbouřencům. Já budu pochodovat po boku tvého generála."
A ta císařovna přikázala postavit největší a nejmohutnější vojsko, jaké kdy Japonsko vidělo. Obrovský počet lidí, koní a vozů se vydal na cestu.

Všichni, vojáci císařští i vzbouřenečtí, věděli, že nadcházející bitva bude poslední. Obě znepřátelená vojska se na obrovské planině pomalu k sobě blížila a generál, který vedl císařské vojsko, si bručel pod vousy:
"Není rozumné jít tudy. Kokai by mohl toto místo zaplavit!"
Bůh ohně, který v převlečení za odvážného bojovníka pochodoval vedle generála, řekl:
"Neboj se, jsem mnohem silnější než voda." Po několika menších bitvách Kokai vysoko v horách - kde rozložil svůj tábor - pozdvihl ruce k nebi a vzýval na pomoc přírodní živly. Země se zatřásla, zadul prudký vítr a obrovský proud vody se valil z úbočí hor na planinu. Císařští vojáci křičeli hrůzou, ale Bůh ohně jim řekl: "Uklidněte se, vojáci! Ta voda nesmočí ani vaše nohy." A skutečně, obrovské pěnící se vlny, které se valily na vojsko císařovny Jowky, náhle zpomalily, a když se dostaly k Bohu ohně, rozestoupily se a s obrovským hukotem je pohltila země.

"Toto je Kokaiův konec! Vpřed!" vydal příkaz generál. Celé vojsko se pohnulo k hoře a porazilo nepřítele. Kokai věděl, že vzpoura je potlačena, že jeho bohatství a moc se rozplynuly. Avšak místo toho, aby se vzdal císařovně Jowce, která by mu určitě odpustila, vrhl se hlavou proti hoře a zabil se. Úder o skálu byl tak silný, že hora jménem Šu pukla a z pukliny vytryskl oheň, jedovaté páry a láva. Ta se rychle rozlila po planině a všechno na ní spálila a zadusila. Teď hrozilo říši moudré Jowky mnohem větší nebezpečí.
Císařovna byla však klidná, ale jen do chvíle, než dostala další hroznou zprávu. Puklina v hoře a katastrofa, která následovala, způsobily, že se rozštíply i sloupy podpírající oblohu. Poškodila se tak cesta, po níž každý den přejížděly Slunce a měsíc ve svých kočárech a přinášely světu světlo.
Zakrátko na celý svět padl děsivý temný stín. Lidé se báli tmy, plakali a zoufali. Moudrá Jowka přikázala zapálit velké vatry, aby jejich plameny lid uklidnily, dodaly odvahu a novou naději. Své poddané požádala, aby sbírali modré, bílé, černé, oranžové a rudé kameny a nosili je do paláce. Když tak učinili, císařovna rozemlela kameny a udělala z nich jakousi hmotu, podobnou tekutému porcelánu. Hmota byla průhledná a lesklá.

Jowka ji dala do hrnce a potom pomocí zaklínadla přivolala z nebe oblak. Přikázala mu, aby ji zanesl na místo, kde se rozštípl nebeský sloup. Prasklinu tou hmotou vyplnila a zalepila. Když se vracela na Zemi, řekla:"Tak! Sloup je opravený. Kočáry Slunce a Měsíce se opět mohou vydat na cestu a světlo se vrátí!" Ale běda, nestalo se tak! Dny ubíhaly a světlo se stále nevracelo - Slunce a Měsíc nebyly vidět. Lidé ztratili naději a znovu začali žalostně naříkat. Všichni vzlykali:"Ó, Bože! Zbytek svého života prožijeme ve tmě! Oslepneme a zemřeme zimou! Na polích nic nevyroste, a jestli přežijeme tmu i zimu, zemřeme hlady!"
Moudrá císařovna však opět zachovala klid a rozvahu. Svolala všechny mudrce říše a požádala je, aby zjistili, co se stalo. Mudrci se dlouho radili, až jeden učený filozof předstoupil před Jowku a pravil:"Nejvznešenější Veličenstvo, vím přesně, co se stalo! Když nebeský sloup praskl, Slunce a Měsíc se ve strachu zavřely ve svých palácích. Od tehdy nevyšly ven. Jak tedy mohou vědět, že je sloup opravený?"

"Ano! Ano! Tak je to!" sborově opakovali ostatní mudrci. Císařovna řekla:"Je jen jedna možnost, jak jim to oznámit. Musíme k nim vyslat posla!"
"Posla?" zeptali se. Jowka pokračovala:
"Ano. Anebo raději dva. Jeden půjde za Sluncem, druhý za Měsícem. Nemůžeme být nezdvořilí. Když bychom upozornili jednoho dříve, mohl by se ten druhý urazit."
Po celé říši hledali dva smělé jezdce, aby se vydali na dlouhou cestu, a dva silné koně, kteří docválají do srdce Dne a Noci. Nebylo lehké najít vhodné muže, ale nakonec před Jowku předstoupili dva junáci, připraveni splnit její příkazy.
Poslové se vydali na cestu. Byla to dlouhá a strašná cesta - z oblaku na oblak, z nebe do nebe, skrze větry a bouře, mezi kometami a padajícími hvězdami. Zprávu od císařovny však přinesli Slunci a Měsíci. Sloup je opravený, jejich kočáry se mohou vrátit na nebeské cesty!

Následujícího dne stín zmizel ze světa a světlo zalilo celou krajinu. Po svém návratu poslové poklekli před císařovnu. Jowka jim přikázala vstát a řekla:
"Ne! Muži jako vy vždy zůstanou hrdě stát před kýmkoli na Zemi, protože jste tvář Slunce a Měsíce spatřili!"