Jak skončili yettiové

Před dlouhými časy množství yettiů, neboli "ohavných sněžných lidí", žilo v horách Khumbu.
Celé dny pozorovali yettiové vesničany při práci a když přišel soumrak, spustili se z hor dolů. Tam pobíhali po polích, napodobujíce vesničany, dupali po rostlinách a zničili všechnu práci, kterou ten den lidé udělali. Vesničané se raději schovávali doma za zavřenými dveřmi, protože se yettiů báli.
Jednoho dne vesničané vymysleli plán, jak yettiům zabránit v dalším drancování. Vydali se na místo, odkud je mohli sněžní lidé dobře pozorovat a vzali s sebou nádoby plné čangu a dřevěné napodobeniny mečů. Vypili čang a pak, už značně opilí, spolu pomocí mečů urputně zápolili. Nakonec, provázeni upřenými pohledy yettiů, odešli domů. Meče a nádoby nechali na místě.
Hned když se setmělo, vrátilo se několik vesničanů zpět, naplnilo znovu nádoby čangem, ke kterému přidali ještě rýžové víno, aby byl hodně silný. Také vyměnili dřevěné napodobeniny za skutečné meče, tvrdé a ostré. Pak pospíchali zpátky domů, zatloukli dveře a zatarasili okna.
V obvyklou hodinu zlomyslní yettiové sestoupili z hory, celí nadšení tím, co viděli. Bez meškání ochutnali chang, záhy vyprázdnili všechny nádoby a úplně se opili. Pak se postavili proti sobě navzájem a tak, jak viděli u vesničanů, popadli meče a začali spolu bojovat. Než noc skončila, navzájem se ve smrtící bitvě vyhubil celý rod yettiů.
Od toho dne žili vesničané v míru, osvobozeni od řádění škodolibých sněžných lidí.