Jak si člověk oblíbil psa

Byl jednou jeden malinkatý ostrůvek uprostřed řeky. Přesto, že se doslova hemžil krokodýli, zasadil na něm jednoho dne Rangaha tykve. Až do té doby nikdo nikdy na onom ostrůvku nebyl. Žádný odvážlivec nikdy nevstoupil do oné řeky. Rangaha se však krokodýlů nebál. Měl mocný talisman, který jej ochraňoval.
Jednou ráno se Rangaha vypravil jako obvykle okopávat tykve. Ale jen vkročil do vody, krokodýl chňap, a stáhl ho na dno. Krokodýl byl velmi hladový a talisman na něj nepůsobil.
Ve stejnou dobu běžel okolo řeky pes a viděl, co udělal krokodýl člověku. Rozhodl se krokodýla oklamat i řekl mu:
„Hej, příteli! Přizvi mne na hostinu, jsem již velice hladový!“
„Nu což,“ odvětil krokodýl, „pojď sem, sníme kořist spolu.“
Na to mu pes odvětil: „Díky příteli. Ale já neumím plavat. Popotáhni, prosím, kořist blíže ke břehu.“
Krododýl souhlasil, ale upozornil psa:
„Dej pozor,“ povídá mu, „člověk by mohl utéci.“
„Kdo to kdy viděl,“ diví se pes, „aby jídlo uteklo od úst.“
Krokodýl tedy vytáhl Rangahu na souš a pes člověka propustil.
„Vrať se,“ promlouval za ním, „ke své ženě a k dětem.“
Krokodýl se hrozně rozzlobil, ale nedalo se nic dělat. Nadávaje vrátil se do vody a proklel psa. Zapřísahal se, že mu již nikdy nedá svou kořist a že ji nedá ani jeho dětem ani vnoučatům.
Rangaha měl velikou radost, i řekl svým dětem a vnukům:
„Mějte psy opravdu rádi. Nikdy jim neudělejte nic zlého!“