Opárno

Zákeřná věštba

Kdysi zchudlý rytíř se svou milou putovali krajem od hradu ke hradu, odkázáni na dobrodiní lidí, u nichž si vyprosili nocleh a střídmou krmi. Jednoho letního dne, když se slunce na obloze blížilo k poledni, trmáceli se Opárenským údolím. Vyschlé hrdlo a únava je je přiměla k odpočinku u potoka. Když osvěžili svá hrdla a utrmácené nohy si zchladili v potoce, chtěli jít dál k hradu Opárno. Náhle si však dívka všimla balvanu, který připomínal kouzelný kámen, o němž šla krajem pověst, že kdo se ho dotkne, splní se mu přání.

Zkusím to, pomyslela si a dotkla se kamene s přáním, aby zůstala s rytířem navždy. V tom okamžení se před nimi zjevil vysoký muž v dlouhém, tmavém kabátě a varoval je, aby se vyhnuli hradu, který provází hrůzné pověsti. A jak se znenadání zjevil, tak i zmizel.

Rytíř s dívkou však jeho varování nedbali a vydali se svízelnou cestou tmavým hvozdem vzhůru k Opárnu, aby na noc měli kde hlavu složit. Strmá cesta je kupodivu po chvíli dovedla k hradu, z jeho zdí však na ně čišel mrazivý chlad. Vtom si všimli, že před první hradní branou na ně mává jakýsi chasník.

"Kdo to může být?" podivili se a pomalu se k němu blížili.

Tajemný muž je na Opárně vřele uvítal. Vypověděl jim, že je potulný věštec, který obchází hrady a poskytuje pánům jasnovidecké a hvězdopravecké služby. A hned jim nabídl malou věštbu zdarma. Dívka mu tedy bázlivě podala ruku a podivný věštec jim poradil, aby strávili noc na hradě. Poté se s nimi rozloučil.

Jati neblahým tušením z podivného vzezření i chování věštce , jeho rady nedbali a našli si raději nocleh v nedalekém mlýně. Zmoženi únavou hned usnuli. Po půlnoci je však vzbudil obrovský rámus, který se šířil od hradu. Pohlédli z okna a hrůzou vykřikli, když spatřili ohnivého kohouta, který zachvátil celý hrad. Poté, co se vzpamatovali ze šoku, náramná úleva rozhostila se v jejich duši, že neposlechli radu pochybného věštce.

Když červený kohout dokonal na Opárně své kruté dílo, zbyla z hradu jenom torza a některých zdí. Jen sklepní místnost zůstala ušetřena.

Záhy se po kraji roznesla zpráva, že se na hradě našla ohořelá těla tří poutníků, kteří věštci uvěřili. Rytíř s dívkou se z radosti, že jim štěstí přálo, usadili v městečku nedaleko hradu. Kouzelný kámen splnil dívce přání a tak spolu žili šťastně až do smrti. A vyprávění jejich příběhu o podivném věštci putovalo z generace na generaci.

Zdroj : Spirit

Konchedras 18.5. 2010