Kočičí zrcadlení

Když hladím svého kocoura, který si nechává drbat bříško, tiše si přede a jemně mě olizuje, napadne mě vždycky slovo "zrcadlení". Kočka vrací city, emoce, nálady. Žádné jiné zvíře toto nedokáže. Bude oddané, ale nedokáže odrazit cit, něhu a dobrou náladu. Napadá mě, proč tolik lidí kočky nenávidí, přímo bytostně. Dostala jsem na toto odpověď od ochránce :

" Sami ani nedokáží říci proč, pouze chtějí zničit kočku. Způsobuje to opět zrcadlení. V kočce vidíme i své špatné vlastnosti, zlobu, nenávist, závist a podobně. Jako by jsme se dívali do zrcadla. Vidíme a nenávidíme vlastně sami sebe.  Abychom přestali nenávidět kočky, musíme se změnit od podstaty. Co vidíme špatného v kočce, je vlastně naše vlastní chyba, kterou nechceme vidět. Kočka ji nemá, má ji člověk, který se na ni dívá. Je to koloběh času, kdy se člověk spojí s kočkou, jako v době Egypta. Tam se z člověka a kočky stává jedna bytost, jedna duše, jeden celek. Kočka, která miluje svého člověka, je jeho druhou částí duše. Nemůže bez člověka být. Je ztracená, i když se to nezdá. Potřebuje kontakt s člověkem více než cokoli jiného, více než jakékoli jiné zvíře. Je sice pravda, že lpí na domu, ale nemůže existovat v domě sama, chátrá a ztrácí se. Potřebuje člověka, aby s ním mohla souznít, být jedna bytost . "

Kocour, kterého mám, usne pouze v mé přítomnosti a pouze pokud je hlazen. Sám obejme moji ruku tlapkami a přitáhne si ji k sobě. Chce souznění a zrcadlení....:)

Konchedras 1.11. 2013