Baltské pohádky

DIAMANTOVÁ SEKERA
Sekal chudák dříví na břehu řeky, a najednou mu sekera vyskočila z topůrka a rovnou do vody.

Potopila se, to dá rozum

Chudák se dal lítostí do pláče

„Ach to je neštěstí! Ach to je bída!" hořekoval. „Jak já budu bez sekery rubat dříví? Jak bez dřeva uživím rodinu?"

Najednou v křoví něco zachrastilo, zašustilo, hup a dup hup a dup, z lesa se vybelhal kulhavý dědek. Místo vousů měl šedý mech, místo knírů borové větévky a místo nosu jedlovou šišku.

„Proč pláčeš, dobrý člověče? Proč běduješ?" zeptal se.

„Jak nemám plakat?" odpověděl chudák. „Upadla mi do vody sekera. Čím budu teď sekat dříví? Čím nakrmím děti?"

„Nu, té bídě bude lehká odpomoc," pravil staroch. Shodil ze sebe kožich, zul střevíce a žbluňk do řeky.

„Tu máš," řekl. „Je to tvá sekera ?"

„Ne, ta není moje," odpověděl chudák.

Stařík se ponořil znova. Když vyplaval, podával chudákovi stříbrnou.

„A tahle je tvá?"

„Taky ne," odpověděl chudák.

Stařík se ponořil potřetí a vytáhl železnou.

„A co tahle?" ptal se.

„Ta je má!" vzkřikl chudák.

Chytil sekeru a chtěl utíkat domů. Ale stařík ho nepustil: „Počkej, vem si i tyhle dvě. Když ty nehamoníš, já nebudu taky odpočítávat."

„No, když je to tak, děkuju ti," řekl chudák. „Nikdy ti to nezapomenu."

A šel domů. Na rameni si nesl všechny tři sekery: zlatou, stříbrnou i železnou.

Uslyšel o chudákově štěstí bohatý soused a popadla ho taková závist, že mu ani nedala usnout.

Půjdu taky k řece, řekl si, možná že se to povede i mně. Vzal starou sekeru a vypravil se do lesa. Došel až k tomu místu co chudák. Máchl všehovšudy jednou, sekera sletěla z topůrka a žbluňk do vody.

„Oh já nešťastník, já ubožák!" vzkřikl boháč.

Najednou v křoví něco zachrastilo, zašustilo, hup a dup, hup a dup, z lesa se vybelhal kulhavý dědek. Místo vousů měl šedý mech, místo knírů borové větévky a místo nosu jedlovou šišku.

„Kdo to tu křičí?" ptal se. „Koho potkalo neštěstí v mém lese?"

„Já křičím," řekl boháč. „Mě potkalo neštěstí. Sekal jsem dříví, a najednou buch — sekera sletěla z topůrka a rovnou do řeky. Kdo mi ji teď vytáhne?"

„Třeba já," řekl stařík. Shodil ze sebe kožich, zul střevíce a hup do řeky.

Ještě se kola po vodě nerozběhla, a staroch už byl venku. V rukou držel železnou sekeru.

„Je tvá?" ptal se boháče.

„Ne, ta není má," odpověděl boháč. „Moje byla lepší."

Stařík zmizel pod vodou. Když vylezl, podával boháči stříbrnou.

„A co tahle?" zeptal se.

„Ta taky ne," řekl boháč. „Má byla ještě lepší."

Stařík se potopil pod vodu potřetí a vytáhl zlatou sekeru.

„A tahle?" zeptal se boháče.

„Ta je má!" křičel boháč. „Už z dálky jsem ji poznal. Sem s ní, honem!"

Ale stařík nedal.

„Nespletl ses?" ptal se. „Na dně leží ještě diamantová. Možná že to bude ta tvoje."

„Máš pravdu," řekl boháč. „Tahle se tak nějak zablýskla na slunci, až jsem myslel, že je diamantová."

Staroch potřásl vousem a zmizel pod vodou. Zlatou sekeru vzal s sebou.

Zmizel pod vodou, ale zpátky se už nevrátil. A boháč sedí na břehu dodnes. Čeká, až mu stařík přinese diamantovou sekeru.

MRÁZ A MRAZIVEC
Žil na světě starý šedivý Mráz, a jak vidíme, žije na něm dodnes. A ten Mráz měl syna, mladého Mrazivce.

Starý Mráz chodil po polích a po lesích a spravoval své hospodářství. Kde bylo potřeba, přisypal sněhu, kde se mu zlíbilo, spustil metelici.

Ale synek Mrazivec si otcovy práce nic neváží a jen se posmívá:

„Jsi už zkrátka v letech, táto! A slabý jako moucha. Kdyby na mně bylo, já bych spustil takovou vánici, až by se stromy ohýbaly! A nametl bych takového sněhu, že by zvíře neprošlo a člověk neprojel."

Jednou si vyšel mladý Mrazivec na procházku. A tu vidí, jak jede v saních pán, kulatý jak bečka. Medvědí kožich, na hlavě čepici z lišky, na nohou plstěné boty, na rukou rukavice z té nejhustší a nejměkčí kožešinky, jaká se dá sehnat

„Podívejme se, jak se zachumlal!" hvízdl Mrazivec. „Tatík by ho neprofoukl ani za nic. Ale mně, holečku, neutečeš!"

A Mrazivec se rozletěl za saněmi. Dohnal pána a pustil se ze vší síly do díla. Pán se všecek schoulil, čepici narazil až na nos a zakutal se do kožichu. Ale nebylo to nic platné. Mrazivec se nepustil, vlezl do všech skulinek, fičel ze všech stran.

Pán ztuhl na kost. Domů už živ nedojel, zmrzl po cestě.

No, to se Mrazivec radoval! Hned běžel k otci a chlubil se:

„Podívej, staroušku, jakého tlustého nádivu v kožichu jsem zmrazil k smrti!"

„Opravdu! Jsi chlapík, synku," řekl starý Mráz. „S tlustým nádivou ses vypořádal jen což, ale teď zkus profouknout tamhletoho sedláčka. Vidíš, jak si vykračuje po silnici?"

Mrazivec se podíval, po silnici jde taková nějaká sušinka kmotříček. Kožíšek mu sotva drží na ramenou, těžko hádat, čeho je na něm víc, jestli záplat, nebo děr.

„S tím se vypořádám jedna dvě!" zasmál se Mrazivec. „Fouknu a zmizí jako pára nad hrncem!"

Sedláček právě došel na svůj díl, vzal do rukou sekeru a začal rubat smrky a borovice.

A tu se na něho Mrazivec vrhl. Zafičel z jedné strany, přiletěl z druhé. Ale sedláček se ani neohlédl, pořád jenom sekal a sekal jako divý. Rozehřál se, až z něho jen lilo.

Mrazivec mrazivě běsnil a zuřil, ale kampak na sedláčka! Ten si zatím rozepjal kožíšek a nakonec odhodil i rukavice.

Mrazivec se rozlítil.

„Počkej, tohle ti nedaruju. Jen se netěš, já tě přece dostanu!"

A zalezl do sedláčkových rukavic.

Až půjde sedláček domů a začne si navlékat rukavice, lapnu ho za prsty, řekl si. A zmáčknu, že mu ruce upadnou!

No dobrá. Sedláček sekal, sekal, narubal hromadu dříví, až ho to nakonec zmohlo. Chtěl si natáhnout rukavice, ale milé rukavice byly ztuhlé na kost, jak skrz naskrz promrzly.

Sedláček se dlouho nerozmýšlel. Vzal sekeru a buch, buch topůrkem do rukavic. Mrazivec dostal nepočítaných, taktak že vyvázl životem.

Jakžtakž se dovlekl domů. Starý Mráz div neroztál smíchy:

„Tak co, dostals? Na vychloubání máš ještě moc času, synáčku! Až budeš na světě tak dlouho jako já, poznáš, kdo je slabý a kdo ne. Někdo je napohled chudinka, ale zkus si s ním něco začít!"


Baltské pohádky

VLK A OVEČKA

Žil jednou jeden vlk a jedna ovce. Ovečka se odtrhla od stáda a zablou­dila v lese. A vlku, tomu je les jako rodný dům. Náhodou se sešli, slovo dalo slovo a spřátelili se. Léto prožili dobře: kolem teplo, všeho dosyta, jaképak taky hádky? Na podzim se ještě protloukli jakžtakž, ale když uhodila...

—————

JAK SI HOLUB STAVĚL HNÍZDO

Všichni ptáci mají hnízdo, jak se sluší a patří, jen holub má místo hnízda nějaké divné řešeto, div z něho vejce nevypadnou. Jestli chcete vědět proč, poslouchejte. Dřív si holub vůbec hnízdo nestavěl. Když přišlo jaro, sedla si holubička na zem a snesla vejce tam. Ale jednou se jako duch přikradla...

—————

TAJNÉ SLOVO

Cizí pocestný poprosil v bohatém statku o nocleh, ale selka ho dovnitř nepustila. „Jdi, jdi si svou cestou!" řekla. „Kdybych každému měla dávat, co by zbylo na mne?" Cizinec šel dál. Na kraji vesnice uviděl ubohou chaloupku, nejbědnější ze všech. Zaklepal. Hospodyně otevřela dveře. „Pojď dál,"...

—————

VLK A SEKÁČ

Seděl sekáč u příkopu vedle cesty a zakusoval chléb. Tu vyběhl z lesa vlk, zamířil k sekáči a ptá se: „Co to jíš, člověče?" „Chleba." „Dej mi také ochutnat!" Sekáč ulomil ze skrojku a podal vlkovi. Vlk to sousto zhltl, oblízl se a řekl: „Máte ale vy lidé dobroty! Taky bych chtěl mít každý den něco...

—————

JAK SE SOVY UČILY ZPÍVAT

Za dávných dob zpívali všichni ptáci stejně. Povstal z toho veliký zmatek. Zaslechl třeba holub krásnou písničku a myslil si, že to cukruje jeho holubička. Vzlétl za hlasem, a dostal se rovnou do drápů supovi. Anebo začal hejl s rudým hrdlem svolávat svá mláďata, a sletěli se šedí vrabčáci......

—————

PROČ SE KOCOUR MYJE PO JÍDLE

Jednou zalétl vrabec na selský dvůr a začal tam klovat zrní. Poskakoval si po trávě, sbíral zrníčko po zrníčku, a za rohem ho pozoroval hospodářův kocour. A najednou ze všeho dívání hup na vrabce! Lapil ho za křídlo a povídá: „To nebude dnes špatná snídaně!" „Ale, ale, pane kocoure!" zaštěbetal...

—————

JAK BEDNÁŘ PŘELSTIL VLKA, MEDVĚDA A ZAJÍCE

Bednář sbíjel v lese velikou díži. Už stáhl všechny dužiny a nasadil obruč, zbylo jen tu a tam něco přihoblovat. Vtom uslyšel, jak za ním zapraskaly větve. Ohlédl se a zůstal, jako když ho přimrazí. Rovnou na něho se žene medvěd! Co počít? Vylézt na strom? Medvěd tam vyleze také. Dát se na útěk?...

—————

HOŘE PŘEHOŘE

Žili kdysi dva sousedé. Jeden byl bohatý a druhý chudák. Ať se boháč pustil do čeho chtěl, ve všem mu přálo štěstí. Kopejka přitahovala kopejku, rubl přivábil sto dalších. A chudák robotil dnem i nocí, ani záda nenarovnal, ale nic se mu nedařilo, všechno mu šlo křížem. Zasil na poli — obilí mu...

—————

JAK DAL STEPAS PÁNOVI ZA VYUČENOU

Před dávnými časy žil na velikém statku jeden bohatý pán. Všeho měl dostatek: v konírnách koně, ve chlévech krávy, ve stodolách nejlepší zrní. Ale pořád mu to bylo málo. Náramně lakotný a všemi mastmi mazaný byl tenhle pán! Ve dnech, kdy se konal trh, vstával za svítání, vycházel na silnici, a jak...

—————

TŘÍSKA A KŮRA

Žil jednou bohatý sedlák a tak lakomý, že u něho žádný čeledín déle než měsíc dva nevydržel. Z lidí div kůži nesedřel a krmil je tak, že to bylo málem na umření. Šla o něm po všem okolí nedobrá pověst. Ať lákal milý sedlák jak chtěl, ať hory doly sliboval, nikdo už mu nevěřil, nikdo se nechtěl k...

—————

JAK KOHOUT NAPÁLIL LIŠKU

Žila jednou jedna stařenka a ta měla kohouta. Měl jenom jedno oko, celý byl nějak nakřivo, ale takový rváč a výtržník, že byste mu na celém světě nenašli rovného. Doma se neměl s kým prát, a proto ustavičně brousil na cizí dvory. Jak uviděl kuřátko, hned za ním. Když se pustil do slepice, peří jen...

—————

KŮŇ A KOMÁR

Kůň se popásal na lučině a komár z blízkého močálu seděl na větvičce na keři. Kůň uštipoval trávu, až došel k samému keři. Tu komár nadmul hruď a začal svou komáří písničku. Ale kůň ani uchem nepohnul. Komár se urazil: „Hej, kmotříčku, copak mě nevidíš?" „Teď už tě vidím," řekl kůň. Komár obhlédl...

—————

PSÍ LEJSTRO

  Jednou zadávili psi zajíčka. Uviděl to zajíc se zaječicí, zavřeštěli pláčem a běželi k medvědovi, lesnímu starostovi, žalovat na psy. Medvěd svolal sudí — vlka a lišku — a začal psy soudit. „Vy lupiči!" zařval. „Jak jste se opovážili zadávit zajíčka?" „Smiluj se nad námi," žadonili psi....

—————

VAZAČ KOŠŤAT

  Jednou, dávno už je tomu, žil starý otec se třemi syny. Mnoho se za svůj život nalopotil, videi, že mu ubývá sil, smrt už klepala na dveře. Stařec rozdělil všechno, co měl, na tři stejné díly, svolal své syny a řekl jim: „Až mne tu nebude, vezměte každý svůj díl a žijte v dobré vůli....

—————

PÁN A ČERT

Jednou si pán vyšel ze svého statku do polí podívat se, jak robotníci pracují. Dohnal ho po cestě čert a přidal se k němu svým kulhavým krokem. Pán se polekal, ale potom si řekl: Jen ať jde se mnou. Až robotníci uvidí, že sám čert je mým kamarádem, budou se mě bát ještě víc. Když tak kousek ušli,...

—————

CHYTRÁ VESNIČANKA

Byl jednou jeden král, který si pořád nemohl najít ženu podle svého vkusu. A to všechno proto, že králi odmalička tvrdili, že je nejchytřejší člověk na světě. Usmyslil si tedy, že si vyhledá manželku sobě rovnou — nejchytřejší dívku v celém království. Nejdřív si král — jak se také na krále sluší —...

—————

STATEČNÝ VOJÁK

Voják si odbyl svou službu. Propustili ho do širého světa. A tak si vykračoval po silnici, kam ho oči vedly. Toť se ví, netrvalo dlouho, dostal chuť na nějaké to sousto. Ale jako na zlost — žádná vesnice v dohledu, ba ani malá dědinka. Voják zesmutněl a pomyslil si: Kdybych alespoň někoho potkal!...

—————

MLADÝ KOVÁŘ

Za dávných časů žil jeden chalupník. Měl tři syny. Starší synové už odmalička otci ve všem pomáhali a vyrostli z nich chasníci jaksepatří. Otec chtěl i nejmladšího práci přiučit, ale žena pořád nechtěla dovolit. „Je ještě malý. Jen ať se vydovádí," říkala. Tu upekla svému nejmladšímu a nejmilejšímu...

—————

PASÁK VEPŘŮ

Za dávných časů žil na kraji lesa sedlák. Nežil sám, ale se ženou a třemi syny. Oba dva starší byli chytří a šikovní, ale nejmladší, to vám byl nešika! Nic mu nešlo od ruky: co promluvil nebo udělal, všechno bylo špatně, všechno jen lidem pro smích. Tak proslul jako hlupáček. Kdopak má hlupáčka v...

—————

DIVOTVORNÝ MLÝNEK

Žilo jednou na světě děvčátko sirotek. Každý ví, jaké mají sirotkové bídné živobytí. Předhůzky a spílání, k tomu se lidé najdou vždycky, ale vlídného slova se nedočkáš od nikoho. Těžko si dívčina dobývala kousek chleba a teplý koutek. Od rána do večera musila mlít selce zrní na ručním mlýnku. A byl...

—————

ZAPOVĚZENÝ UZEL

V rybářské osadě se jednou nevydařil rok. Z podzimka šly ryby špatně do sítí a zásobárny zely k jaru prázdnotou. Pro rybáře je ryba jako zrno pro rolníka. Když nejsou ryby, hladoví celá ves. I dali všichni rybáři hlavy dohromady a začali se radit. Jak žít, co si počít? K tomu, aby vyjeli na moře,...

—————

EGLE

Tři sestry se jednoho večera koupaly v jezeře. Když se dosyta vyplavaly a vyšplouchaly, vyšly na břeh. Dvě starší se oblékly, ale sotva nejmladší — říkali jí Egle — natáhla ruku po košilce, něco na ni strašně zasyčelo. Egle se podívala — užovka jí vlezla do rukávu! „Jdi pryč!" vykřikla...

—————

O ZLATOHLÁVKOVI A ZLATOVLÁSCEE

V jednom městě žila chudobná dívka. Byla krásná a ztepilá jako jedlička na kraji lesa, veselá jako ptáček na svobodě. Kdo na ni pohlédl, nemohl se dosyta vynadívat. Jenom já jsem ji neviděl a vy dozajista taky ne. Chtěli byste? Budete si muset počkat, až se na světě narodí podruhé taková...

—————

O ZLÉ SELCE A CHLUPATÉM HASTROŠI

Čeledín si našel službu u jedné selky. Byl to chlapec povolný, pracovitý, ale přišel na zlou hospodyni. Oj, ta byla zlá! Nic se jí nelíbilo, nic jí nebylo po chuti. Čeledín si mohl lámat hřbet jak chtěl, mozolit ruce třeba do krve, vedla pořád svou: „Ty lajdáku! Kůže líná! Ty budižkničemu!" A ještě...

—————

TŘI KONĚ

Nevím, v které zemi a za jakých časů, ale žil jednou jeden král. V jeho državách byly husté lesy, širá pole i tučné lučiny. Všechno by bývalo, jak náleží, kdyby se mu nebylo na lukách začalo ztrácet seno. Každé noci jako kdyby se po třech kopkách země slehla. Královští sloužící si mohli nohy...

—————

PROČ JE VODA V MOŘI SLANÁ?

Žili jednou dva bratři. Ten mladší byl chudák, ale starší zato náramný bohatec. Přišel velký svátek. Hospodyně na vesnici vaří, pečou, smaží, chudák má však ve spižírně prázdno, ani myšku by tam neuživil. A tak se chudý bratr vypravil k bohatému. „Buď zdráv," povídá. „Buď zdráv," boháč na to. Ale...

—————

HUP DO MOŠNY!

Žil jeden staříček se stařenkou a ti měli syna. Byl to hodný hoch — poslušný, přívětivý i pracovitý. Celé stáří by se ti dva mohli z něho těšit a radovat. Ale jakápak radost, když není co jíst! Sami měli hlad a synkovi taky nebylo co dát do úst. Co počít? Přemýšleli, přemýšleli, a nakonec se...

—————