Africké pohádky

Proč je zebra pruhovaná a pavián má lysý zadek

Před dávnými časy, když byla Země mladá, byl povrch země suchý a horký. Celý svět se rozpaloval horkem. Voda byla pouze na několika místech v malých jezírkách, které byly občas rozprostřeny v dálavách pouště a savany.

U jedné z nich bydlel velký pavián, který se prohlásil za vlastníka vody v jezírku a začal ji strážit. „Tato voda je pouze moje a nikdo jiný ji pít nebude,“ řekl si. Jak řekl, tak udělal. Vždy vyhnal každého, kdo se chtěl napít.

Dokonce si vybudoval strážní budku a veliké ohniště, aby mohl strážit vodu i v noci, kdy je v poušti velký chlad.

Jednou šla okolo zebra a byla po dlouhé cestě skrz pustinu velmi žíznivá. Její kožich byl zářivě bílý a její zářivá srst ji dělala nejkrásnějším zvířetem pouště. Pomalu se šinula k vodě a chtěla se napít. Když v tom ze strážního domku vyskočil pavián a začal rozzlobeně křičet. „Kdo jsi? Jdi pryč! ta voda je pouze má.“

Zebra neměla náladu poslouchat lakotného paviána a zprudka odpověděla: „Tohle není tvoje voda ty ošklivá opice! Ta voda je všech.“ A v klidu se napila.

Rozvášněný pavián, řekl zebře, že pokud bude chtít i nadále pít z „jeho“ jezírka, bude si muset vodu vybojovat.

A tak se zebra vrhla s paviánem do zuřivého boje. Váleli se v pevném sevření okolo jezírka. Když v tom zebra ukončila boj prudkým kopnutím paviána. Úder byl tak prudký, že odmrštil paviána na vysokou skálu daleko za jezírkem.

Kop byl tak prudký, že i sama zebra ztratila rovnováhu a upadla na záda. Bohužel spadla do ohniště paviána, a tak prudce, až se polínka v ohni rozletěla do všech stran. Velká část, když opět padala k zemi, popálila zebře její zářivě býlí kožich.

Zraněná a poděšená utekla hluboko do travnaté savany, kde od těch dob žije. Černé pruhy do jejího bílého kožichu vypálila hořící polínka paviánova strážního ohně. Od těch dob nosí bíločerné pruhování, jaké nemá žádné jiné zvíře na světě.

Naopak pavián si odnesl z boje lysou a červenou zadnici, jak ho zebra nakopla. Hledá úkryty ve skalách a tváří se velmi rozzlobeně, protože přišel o své panování nad vodou.

Orel a Kuře

Před mnoha a mnoha lety žili jako dobří přátelé kuře a orel. Jednou se kuře nudilo a rozhodlo se opravit a zašít si svá poničená křídla. Nemělo však jehlu, a tak šlo poprosit orla, aby mu jehlu půjčil. Orel rád kuřeti vyhověl. Kuře si tak mohlo křídla opravit, ale když si opravená křídla zkoušelo, ztratilo při tom půjčenou jehlu. Kuře bědovalo a snažilo se jehlu najít, bohužel bez úspěchu.

Za nějaký čas přišel orel za kuřetem na návštěvu a při té příležitosti požádal o navrácení zapůjčené jehly. Kuře se přiznalo, že jehlu ztratilo. „Víš, stále ji hledám a zítra ti ji snad už vrátím,“ řeklo kuře. „Pokud ji nenajdu, koupím ti novou, aby si neutrpěl škodu.“

Navzdory velkému úsilí jehlu nenašlo, hledalo dlouho do noci a zapomnělo i na slíbenou návštěvu orla.

Další den opět přišel orel za kuřetem a chtěl jehlu zpět, ale kuře se ze studu před orel ukrylo a neotevřelo mu svůj příbytek. Při své smůle nemělo ani peníze na nákup nové jehly.

Proto se dodnes kuřata před orly stále schovávají, protože nemůžou vrátit půjčenou jehlu.

Naopak orel za nesplacenou půjčku, kdykoli může, kuře chytí a sní.

Kuřata by se ráda hněvu orla zbavila, a tak stále hledají jehlu. Svýma nohama stále hrabají v zemi a hledají kdysi ztracenou jehlu. Jsou tím hledáním tak zaměstnané, že si od těch dob nespravují křídla, a proto nemohou létat.


Africké pohádky

Pes, osel a koza

Před dávnými časy spolu žili pes, osel a koza. Dováděli, pracovali, jedli, hráli si a vůbec dělali vše společně. Jednou si večer povídali o životě. Během svého hovoru došli k názoru, že současný život je už pro ně nudný a stále stejný. Žijeme příliš dlouho na jednom místě, říkal pes. Musíme pořád...

—————

Lví nemoc

Jednou se Král savany, lev, tuze rozstonal. Nemoc ho silně trápila, a tak nechal sezvat veškerá zvířata, aby ho přišla navštívit, potěšit a případně mu radou pomohla nemoc zahnat. Postupně přicházeli zvířata celé savany, ale pomoci mu nedokázali. Hyena, která dorazila ke lvu jako jedna z...

—————

Proč prase bradavičnaté chodí po kolenou

Jednou si prase postavilo pěkný a prostorný dům ve starém termitišti. Původní a nyní opuštěnou noru postavil hrabáč, ale ta se zdála praseti příliš malá. Tak ji zvelebilo a rozšířilo včetně vchodu do nory, aby lépe vidělo do krajiny. Jak se každý den na svůj nový domeček dívalo, domnívalo se, že se...

—————